Před pár dny jsem si v práci
prohlížel pár zbylých haworthií, které přežily útoky vlnatky
a jiné nepřízně osudu. Některé vypadají stále docela k světu.
Jedna z nich dokonce poprvé rozkvetla.
Tak myslím, že by si za to zasloužila
být představena. Příznivcům havorthií bude jistě známá, tak
pro ty ostatní, které této skupině krásných sukulentních
rostlin pozornost nevěnovali.
Haworthii cumminghii jsem koupil jako
malý semenáček v dobách největšího haworthiového nadšení od
pana Sussera, jednoho z našich největších pěstitelů těchto
rostlin.
Tato rostlina od začátku rostla
pomaleji než ostatní, za to se jí po celou dobu docela dobře
dařilo.
Přesně nevím, jak dlouho ji mám,
šest nebo sedm let. Ani neodhadnu, jak stará mohla být, když ke
mně dorazila.
Pro nepříliš velkého znalce
haworthií, za kterého se pokládám i já může být dnešní
hawortie stejná, nebo podobná velkému množství jiných. Mně
H.cummingii dost připomínala například hodně rozšířenou H.
blackbeardianu. Na rozdíl od ní daleko pomaleji roste a listy
nejsou tak široké. Znalci by určitě přidali i další rozdíly.
V každém případě je to pěkná
kytka, obzvláště se mi líbí její „skleněné“ průsvitné
konce listů zdobené měkkými výrůstky. Zdráhám se napsat
ostny, nebo trny, protože by v tomto případě účel ochrany asi
moc nesplnily. Ale jinak jsou moc pěkné.
Květ haworthií je většinou velmi
podobný, myslím, že pro zrovna pro něj se nepěstují. Ozdobou
rostlin jsou jejich sukulentní listy rostoucí v pěkných růžicích,
tedy většinou.
Haworthia cummingii pochází z Kapské
provincie v Jihoafrické republice. Jak vidíte, dá se pěstovat i v
bytech. Řekl bych, že nepatří mezi náročné sukulenty.
Propustný substrát s pískem nebo pemzou, jednou týdně přiměřená
zálivka s ohledem na roční období. Světla co nejvíc, ale
slunce jen ranní nebo pozdně odpolední.
A abych vás přesvědčil o tom, jak
jsou haworthie zajímavé a různorodé, ta, kterou představím
někdy příště bude vypadat zas úplně jinak.
Pane Kopecký, když Vy napíšete o kytce a pan Hetto dodá fotky, najednou se kytka zastrčená v koutě skleníku začne jevit jako krása nesmírná. A bohužel naopak, když jsem si prohlížela knihu Stapeliads a fascinovala se krásou jejich květů a pak si jich pár pořídila, musela jsem si brát na květy lupu, abych je vůbec objevila. Nicméně není to chyba kytek, ale moje, protože nejsem schopná oblomit se ve fotografování, Eva Egertová
OdpovědětVymazat