Každá zima, třeba i taková mírná
letošní zima-nezima se mně zdá dlouhá. Každý rok čekám, kdy
už přiletí skřivan, kdy se bude třepotavě vznášet vysoko nad
polem a zpívat tu svou píseň, kterou jako by přivolával jaro.
Na pravidelných sobotních a nedělních
procházkách potom vyhlížím pár rostlin, které mám s jarem
spojené, jestli už začaly kvést. Minulou sobotu jsem jich pár
vyfotil, tak se o ně s vámi dnes podělím, třeba pro inspiraci na
procházku do přírody, i když to už zas pokvetou a porostou třeba
úplně jiné kytky.
Začnu forzýtii, zlaticí, také
nazývanou zlatým deštěm. I když název zlatý déšť patří
správně jiné rostlině, štědřenci odvislému (Laburnum
anagyroides). Zlatice je dnes ozdobou asi většiny měst, zahrad a
parků. Správný název má zlatice prostřední(Forsythia x
intermedia) a vznikla zkřížením zlatice převislé a zlatice
zelené. Na internetu jsem se dočetl, že byla vyšlechtěna roku
1880, u nás se začala vysazovat kolem roku 1910. Když to
zaokrouhlíme, vyjde nám 100let výročí začátku jejího pobytu v
Čechách. Tak ji můžeme popřát, ať tu ještě nějaké století
vydrží.
Cesta do oblíbeného lesa vede přes
dvě místo, kde pravidelně vyhlížím, jestli už nezačal kvést
barvínek menší (Vinca minor), taktéž brčál. Nedaleko něj
kvete fialka, správně violka vonná (Viola odorata). To je má
nejmilejší jarní domácí rostlinka už od dětství a taká její
vůně je pro mě tou nejlepší co znám.
Cestou míjíme i zatím hojnou vrbu
jívu (Salix caprea), která minulý týden téměř už odkvétala.
Na skále nad Berounkou jen v troše
prachu roste a kvete jako jedna z prvních jarních rostlin miniatura
připomínající mochnu písečnou. Snad nějaká příbuzná, toto
je opravdu miniatura, která by se hodila na malé skalky. Možná je
tak malá i díky podmínkám, ve kterých žije.
Konečně v lese a konečně kvete
sasanka i jaterník. Sasanka hajní (Anemone nemorosa) je alespoň v
tomto lese zřejmě hojnější, než modrokvětý jaterník podléška
(Hepatica nobilis), který dostal své jméno díky podobě tvaru
listů s játry.
Kromě sasanky a jaterníku v lese
ještě kvetl plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) a
kopytník evropský, jehož zvláštní květ rostlý těsně u země
se někdy těžko hledá. Bývá dobře maskovaný mezi listím.
Při dnešní procházce bylo vše zas
víc zelenější, pupeny víc napučené, na některých keřích se
objevovaly první listy, kvetly zas další rostliny. A vysoko nad
polem, tak, že ani nebyl vidět se vznášel skřivan. Jeho zpěv
byl dobře slyšet i z té výšky.
Když jsem dnes zůstával doma, přidám
odkaz na nějakou pěknou domácí písničku.
Žádné komentáře:
Okomentovat