S Tilandsií schatzlii jsem se poprvé
setkal před osmi lety na výstavě v Chotči a hned jsem si ji tam
koupil. Byl to malý semenáček, tedy malý rozměry, tak dva, tři
centimetry, ale starý byl jistě už nějaký rok. Typoval bych víc
než tři, spíš tak pět.
Už tehdy to byla výrazně pohledná
tilandsie. Patří mezi ty „stříbrné“, v tomto případě se
dá říct téměř bílé. Listy jsou tuhé, sukulentní, velmi
pohledně tvarované. I špičky listů působí trochu zaobleným
dojmem.
Tilandsie schatzlli byla namontována
na kousku korku, který byl podstatně větší, než rostlina
samotná. Postupně se poměr vyrovnával, dnes už ve velikosti
rostlina vede, korek obrostla několika kořeny, kterými se ho pevně
drží. To, že neroste rychle, může být obzvláště v bytech
výhoda. Dnes, kdy byla poprvé vyfocena dosahuje rozpětí listů
sedmnáct centimetrů, na výšku dvanáct.
Tilandsie schatzlli pochází z Mexika,
což napovídá tomu, co potřebuje. Dostatek světla a tepla, jistě
by uvítala i čerstvý vzduch a letnění, což je v bytě trochu
problém. Rosím ji třikrát týdně, intenzita je vyšší od jara
do podzimu.
Další podrobnosti se mi o této
tilandsii zjistit nepodařilo, internet je na informace o ní velmi
skoupý. Nevím ani, podle čeho, nebo koho je pojmenována. Zjistil
jsem jen jenom jednu velmi zajímavou věc. V amerických obchodech s
tilandsiemi se prodává i ve formě red. Tedy podle fotek s moc
pěkně načervenalým odstínem.
Možná ji jednou také pan Ing. Heřtus
doveze a objeví se v nabídce. Zatím je v Sibřině nachystaná
druhá letošní nabídka, opět velmi zajímavá a bohatá. Ti,
kteří mají místo, mají z čeho vybírat.
Tentokrát je Tilandsie schatzlii
představená bez květu, až pokvete svým podle mě poněkud moc
dlouhýma tenkým klasem, který tak trochu narušuje její kompaktní
růžici, bude opět vyfocena. Nemusí vůbec pospíchat, klidně si
ještě nějaký rok počkám.
Dnes mám pro vás dvě ukázky jedné
z mých nejoblíbenějších skupin, islandských Sigur Rós.
Žádné komentáře:
Okomentovat