Hoya macgillivrayi

Hoya macgillivrayi je australský endemit. Pochází z Queeslandu, přesněji z míst poloostrova na jeho severu, na mapě Austrálie je to ten výběžek na severovýchodě.

Když jsem Hoju macgillivrayi před pár lety poprvé uviděl na fotkách, připadala mi dokonalá, krásná a také naprosto nedostupná. Ani jsem mě nenapadlo, že bych ji někdy mohl zkusit pěstovat.

Stejně by mi nerostla, říkal jsem si tenkrát.

Potom jsem ji objevil v nabídce švédské Botanovy. Nedostupná vzdálenost se začala zkracovat. Dřív, než jsem se stačil osmělit a objednat si ji, Botanova, která byla v té době asi největším prodejcem takových tehdy nedostupných hojových rarit skončila.

Potom se stalo něco, co jsem v té době považoval téměř za zázrak a o čem jsem se zmínil v loňském článku o Hoje imperialis. Při hledání Hojí na internetu jsem narazil na www.rostliny.net a v jejich e-shopu i na nabídku Hoya plants, pana pěstitele který má troch podobné příjmení jako já, pana Ladislava Kopáčka.

Když jsem se přesvědčil, že se mi to nezdá a že pana pěstitele okouzlily ty samé voskovky, jako mě, (jenže on byl o hodně dál, dokázal je v nějaké dálce sehnat a ještě natolik vypěstovat, že mohl nabízet přebytky) objednal jsem si dvakrát Hoju imperialis a třikrát Hoju macgillivrayi, tedy jedna z těch tří je její kříženec s podobně krásnou onychoides.

V loňském roce kvetly obě imperialis. Na podzim a celou zimu měly snahu kvést i macgillivray, jenže slunce měly o tolik méně než v Austrálii a tak jejich poupata, někdy už víc jak centimetrová opadávala.

Chuť kvést je ale neopouštěla a tak před se více jak třemi týdny otevřely první květy. Která z těch tří to byla, to nevím. Nějaký čas jsem si pamatoval, která je která, potom jsem je občas přemístil, nakonec se všechny vzájemně propletly. Pro mě to podstatné není.

Když rozkvetla druhá, byl to trochu jiný květ, trochu menší. Ta třetí, na okně vzdálenější od těch dvou už kvetoucích pokvete každým dnem. Právě kvete třetí květenství, šest dalších zbývá, myslím, že mi to chtějí vynahradit za tu dobu, kdy sice narůstaly květní stopky, ale nikdy z nich nic nebylo.

Co se velikosti květů týká, jednotlivý větší květ měl v průměu sedm centimetrů, menší něco mezi pěti až šesti centimetry. Květy příjemně voní. Změřil jsem také jeden z největších listů jedné z těch hojí. Délka sedmnáct, šířka sedm centimetrů.

Když jsem na internetu hledal o Hoje macgillivrayi nějaké informace, přišel jsem i na zajímavost, co se jejího jména a vlastě jmen všech Hojí týká. Tak tedy Hoya je na počest anglického zahradníka Thomase Hoyi, (1788-1809) v Syon Howse Midlsex. Kromě toho, že se moc vysokého věku nedožil, jsem o něm další informace nenašel. Macgillivrayi je poctou doktoru, ornitologovi a přírodovědci jménem William David Kerr Mac Gillivray. Už od svých deseti let se velmi zajímal o přírodu. Možná on pro ostatní botaniky a kytkám nakloněné lidi objevil Hoju, která se po něm jmenuje. Účastnil se několika významných expedic právě do severního Queeslandu, ve kterém se zmíněná rostlina nachází.

Co napsat o jejím pěstování? Všechny tři řízky, které jsem si před třemi lety objednal ve vodě snadno a dobře zakořenily. Bylo to tehdy v druhé půlce května, to je na to ideální doba. I když jak jsem se přesvědčil, Hoje zakoření i v zimě. Ale čím víc tepla a světla, tím lépe.

Po zasazení do země, myslím, že to byl smíchaný výsební substrát a zemina pro pokojové kytky a palmy začaly dvě z uvedených tří velmi dobře růst. Ta třetí, rostla nejspíš pomalu, potom to rychle dohnala. Zem by měla být dobře propustná, ne moc mokrá, nikdy by neměli stát ve vodě. Myslím, že než se kytka pustí do kvetení, potřebuje dorůst určité velikosti. Ne zrovna malé. K tomu potřebuje oporu. Čím je větší, tím toho také víc vypije. Od jara do podzimu zalévám i obden, menším množstvím vody. V zimě, kdy má teplotu kolem 18-20°C, tak jednou týdně. Umístěné jsou na okně, kam jde většinu odpoledne i přímé slunce, zřejmě jim to vyhovuje. To australské slunce má jistě mnohem větší sílu, i když v přírodě rostou jako liány šplhající po stromech, které jim jistě nějaký stín poskytují.

Panu Kopáčkovi jsem moc vděčný za rozšíření této nádherné voskovky do našich krajů. Když navštívíte uvedenou adresu s jeho nabídkou, zjistíte, že Hoya macgillivrayi je v ní hned v několika provedení.

Takovou exklusivní nabídku tohoto druhu zřejmě nikdo v Evropě nemá a kdo ví, kolika pěstitelům se to povedlo. V nabídce je ale víc krásných druhů, které u nás poprvé někdo nabízí. Už zmíněná imperialis, která spolu s macgillivrayi určitě do pomyslné TOP 10 patří. Zřejmě by nebyl problém najít v ní i těch osm ostatních.

http://youtu.be/n_JUuQV0qTQ

http://youtu.be/PtcjPKLG68U