Když rozkvetou jabloně, přichází
alespoň pro mě to nejhezčí období jara.
Mám rád stromy, především ty naše
listnaté i jehličnaté. Krásné živé zelené bytosti, které nás
provázejí celým našim životem. Lidé žijící na vesnicích
jich mají kolem sebe daleko víc, než my ve městech. Přesto se
vždy nějaký v menší, nebo větší vzdálenosti vždy najde.
Na to, že občas nějaký představím
myslím už delší dobu. Bez dvou let už třicet let chodím do
práce alespoň část cesty po svých. Mám štěstí, cesta i když
stále ve městě vede kolem zahrádek, teď ještě kus polem a
malým lesem i místem, kde roste pár jabloní. Okolo těch chodím
celých těch osmadvacet let.
Každý rok čekám, až rozkvetou. Tu
dobu beru jako jedno z nejhezčích období roku. Nevím jak na vás,
ale na mě jabloň působí velmi příjemně. Zvláště ve dvou
ročních období. Když je obsypána květy a podruhé když je na
ní úroda jablek.
Jablko, jedno z nejzvukomalebnějších
slov v češtině. Už v ráji bylo jablko poznání tím klíčovým
předmětem. Vzhledem k pravděpodobnému umístění ráje to zřejmě
nebylo to naše jablko, spíš to granátové, ale to není
podstatné. Na obrazech podává Eva Adamovi vždy to klasické,
které má ráda většina z nás.
V trojské válce sehrálo jablko také
svou úlohu. Parid jím měl podarovat tu nejkrásnější bohyni.
Jablka si jistě cenili i panovníci. V jejich korunovačních
klenotech kromě koruny a žezla bývalo i jablko.
Možná jste slyšeli úsloví : kdo jí
denně jedno jablko, nemusí chodit k doktoru. Četl jsem i názory
na to, kdy je nejvhodnější doba jíst jablka. Zda na lačno, nebo
po jídle. Jistě, nejlépe když je na ně chuť a kdy nám to
vyhovuje. Mně se osvědčilo na lačno, ráno a tak jím jablka s
malými výjimkami, třeba v době dovolené, nebo když zrovna
nejsou už víc jak dvacet let. První snídaně je vždy ovoce,
druhá nějaké pečivo. Po vzoru hobitů mám snídaně dvě. Kolik
už jsem snědl jablek, to bych nespočítal. Asi se jich nikdy
nepřejím.
Když se podívám na jabloňový květ,
napadá mě, kolik času ještě uteče, než z něj bude zralé
jablko. Dnešní městské děti jsou možná zvyklé vidět v
jablkách jen další potravinu na regále, možná je ani nenapadne,
jak dlouho trvá, než ze semene vyroste podnož, která se
naroubuje, potom zas uplyne nějaký ten rok, než strom prvně
vykvete a poprvé se na něm nějaké jablko urodí.
Kolik generací zahradníků, sadařů
a pěstitelů trvalo, než z kyselých a malých jablíček
vyšlechtili ty dnešní, lahodné odrůdy. Kolik práce je třeba,
než se z nějakého sadu dostanou do obchodů a jak to někdy bývá
dlouhá cesta.
Nevím sám, proč na mě působí
právě květy jabloní a ne třeba třešní, hrušní, meruněk
nebo broskvoní. Proč na mě působí tak pozitivně, takové
pohlazení na duši. Vždy, když jdu kolem nějaké, pokud se na
chvíli nezastavím, alespoň se během chůze dívám na její
květy.
Pár jsem jich minulý a tento týden
vyfotil. Nejsou pěkné?
Žádné komentáře:
Okomentovat