Žlutá patří k jaru. Žlutá kuřata
a housata. Žluté slunce. Žlutý podběl, pampelišky, narcisy,
zlatý déšť, blatouchy.....Pro mě už pár let patří k jaru
ještě jeden žlutě kvetoucí sukulent.
Už byl představen v loňském roce,
ale tento týden byl zas tak pěkně rozkvetlý, že mně to nedalo a
znovu jsem ho vyfotil. Třeba za ten rok o něco povyrostl.
Tedy povyrostla, neboť jsou to dvě
Pachypodia brevicaule. Mám je dost v oblibě, jako všechny
rostliny, které vypěstujeme už od semen. Tedy ze tří semínek, zasazených před osmi lety vyrostla dvě a rostou dodnes.
Možná na tom má podíl i dobré
místo na okně, kam jde většinu dne slunce. Přišly na svět,
přesněji vykoukly ze země na okenním parapetu, ne ve skleníku,
nebo v nějaké pěstírně.
Myslím, že jsou příkladem, že i v
bytě na okně jde vypěstovat nejedna zajímavá rostlina.
Tedy tyto pachypodia začínají někdy
už rozkvétat v lednu. Ještě dříve, než se venku objeví první
žluté podběly. Potom si někdy chvíli odpočinou a rozkvetou
znovu i s prvními novými listy.
A to jsou i tyto docela povedené
dubnové květy. Zvláště jeden, tomu jsem věnoval trochu větší
pozornost.
Pachypodium brevicaule je zajímavá a
zvláštní rostlina i když nekvete. A na rozdíl od dalších
madagaskarských pachypodií je i docela skladné, alespoň pro
zatím. Snad mu to ještě nějaký rok vydrží.
Žádné komentáře:
Okomentovat