Dischidie jsou epifytní liány
pocházející tropických oblastí Číny, Indie a Filipín, odkud
je i dnešní Dischidia hirsuta. Jsou blízce příbuzné známějších
Hojí. Mělo by jich být něco kolem osmdesáti druhů. Zřejmě
časem ještě některá přibude.
Dischidia hirsuta ke mně přišla se
zásilkou jiných epifytů jako dárek, myslím tak před sedmi lety.
Na první pohled mě neokouzlila, ale jak se u mě zabydlovala, byla
mi víc a víc sympatická a dnes bych ji označil za jednu z
rostlin, která patří mezi nejoblíbenější.
Žije stále na stejném kolíku z
černého bezu, na kterém je připevněno trocha mechu, ze kterého
její stonek vyrůstá. Ze začátku se stále prodlužoval,
přirůstaly nové, světle zelené, trochu chlupaté listy u kterých
je nejzajímavější jejich jakoby plastický povrch.
Už si nevzpomínám, kdy se objevily
první květy, vzhledem k jejich dischidiové velikosti spíš
kvítky. První rok to nebylo, spíš tak druhý, třetí. Stejně
jako u velké části voskovek, zřejmě i dischidie potřebuje
dorůst do určité velikosti, aby začala kvést. Většině dischidií, stejně jako u
hojí naroste „květní stopka“ (tak to zřejmě neodborně, ale
snad výstižně nazývám já), ze které opakovaně vykvétá
menší, či větší počet květů. Tak je to u většiny těchto
rostlin.
U některých hojí a jak je vidět na
příkladu hirsuty i u dischidií je květ na takové stopce někdy
jen jeden, občas dva. Za to na stejném místě vyroste během roku
těch květů několik. Když začala Dischidia hirsuta poprvé
kvést, za ten první rok, kdy kvetla by se počet kvítků dal
spočítat na jedné, maximálně dvou rukou.
S každým dalším rokem se ale počet
květů zvyšoval a doba kvetení se prodlužovala. Předloni už
nerostly nové listy, vyrůstaly jen nové květy. V loňském roce
několik listů přirostlo, ale ne moc. Možná tak dva, tři páry.
Jakoby ta malá rostlina věděla, jak omezené místo k růstu na
tom kousku dřeva má.
Za to kvetla možná s jednou malou
přestávkou od května až do prosince, kdy květů už moc nebylo.
Letos začalo kvetení v dubnu a
současně je rostlina obsypána třemi až čtyřmi desítkami
květů.
Čím jsou ty květy tak zvláštní?
Líbí se mi jejich tvar, a jejich dva odstíny jedné barvy,
konečně, vidíte sami na fotkách. Aby si každý mohl udělat
představu o velikosti, listy jsou většinou kolem dvou centimetrů
na délku, jeden a půl na šířku. Květ dosahuje délky sedmi,
osmi milimetrů a ta jeho spodní širší a tmavší část má
průměr půl centimetru.
Čím se jí za to od jara do zimy
téměř stálé kvetení odvděčuji? Své místo má na okně, kde
má dost světla a za slunných dnů i něco ranního slunce. Od
počátku jara až do doby, kdy přestane kvést ji rosím každé
ráno, dnů, kdy v tomto období vynechám je minimum. V zimě ji
trochu vláhy dopřeji
tak třikrát, čtyřikrát týdně.
Žádné komentáře:
Okomentovat