Některé z mých oblíbených rostlin
nemám doma, kde by ani růst nemohly. Když je chci vidět, musím
jít za nimi, na místa, kde rostou a kde se jim daří.
Tak už si pravidelně několikátý
rok po sobě koncem dubna udělám výlet na celé dopoledne na má
oblíbená místa kousek za město, na místa kolem řeky Berounky.
V tuto dobu už se listnáče v lese
většinou zelenají, ptačí zpěv mě doprovází celou cestu. Dřív
jsem chodil delší trasu, dnes mě stačí její část, která
končí u malé skály, v jejích štěrbinách roste malá, ale
výrazně pěkná kapradina, sleziník červený (Asplenium
trichomanes).
Není to zas taková vzácnost, ti, kdo
si v přírodě všímají rostlin si ji určitě už kolikrát
všimli. Někdy roste i na starých zdech, dlouho jsem ji vídal na
dvou místech, kde v Plzni rostla. Ale stará zeď bývalých
kasáren se opravila a starý dům na kterém rostla dostal novou
fasádu.
U skály to naštěstí nehrozí a tak
když k ní po zimě dojdu, malé kapradiny jsou stále na svých
místech. Musím přiznat, že je obdivuji. V těch svislých
skalních štěrbinách se moc země a prachu neuchytí. Deště už
také nebývají tak vydatné jako v minulosti, ale díky blízké
řece je tu zřejmě dostatek vláhy z mlhy.
Na toto místo chodím víc jak třicet
let a vždy se u té skály zastavím. Někdy mi napadne, jak dlouho
už tu tento malý sleziník, nebo jeho dřívější generace roste.
Jasně že víc, než desítky let, možná stovky nebo třeba nějaký
ten tisíc? Netroufám si odhadnout. Jen doufám, že alespoň stejně
tak dlouhou dobu má před sebou.
Další rostlinou, kterou se při této
dubnové vycházce snažím nepřehlédnout je podbílek šupinatý
(Lathraea squamaria), zvláštní
parazitická rostlina bez chlorofylu. Dá se nalézt jen v období
květu, to je podle příchodu jarních dnů v období března až
května. Letos v zeleni okolní vegetace už téměř nebyla vidět a
nevědět o místě, kde se nachází, asi bych ji minul.
Květy podbílku jsou velmi zvláštní,
trochu, jako z jiného světa. Větší část této vytrvalé
rostliny tvoří tlustý a až padesát centimetrů dlouhý oddenek,
který jsem ale nikdy neviděl. Jeho kořeny, nebo vlákny proniká
do kořenů okolních stromů, ze kterých si bere živiny.
Nebýt tvaru oddenku s květy, svou
barvou by mě podbílek šupinatý ani kytku moc nepřipomínal.
Na internetu jsem našel stránky, kde
jsou zobrazena i místa výskytu této rostliny u nás. Kromě tohoto
místa vím ještě o dalším, přímo v Plzni, kousek od jedné z
dalších plzeňských řek, kde podbílek parazituje na kořenech
starých javorů.
Jak sleziník červený, tak i podbílek
šupinatý jsou doma nejen u nás, ale i na mnoha dalších místech
v Evropě.
A na závěr přidám ještě jeden
další květ kdoulovce japonského, který krásně kvetl už v
místech, kde začíná město na jedné autobusové zastávce.
Žádné komentáře:
Okomentovat