Když jsem si před sedmi lety objednal
epifytně rostoucí malé anturium připevněné na dřevěném
kolíku, zřejmě z vinné révy, byla jedna z prvních myšlenek,
jak dlouho může tato rostlinka na tom svém kousku dřeva přežívat.
Zkušenosti s pěstováním ostatních
epifytů, když nepočítám tilandsie jsem měl nulové. Co je dobré
pro tilandsie, bude dobré i pro ostatní epifyty, takže jsem ze
začátku pravidelně každé ráno a večer anturium rosil jako
tilandsie. To večerní zalití byl nadstandard, který jsem asi po
půl roce na počátku první zimy zrušil a víc už neopakoval. No
jo, kytek přibývalo, sil a času nikoliv.
Zkoušel jsem rosit i méně často,
ale odnesly to nějaké listy a i ty „vzdušné“ kořeny, jedna
ze zajímavostí této rostliny se začaly příliš scvrkávat a to
bylo znamením, že jedno pořádné rosení denně v bytových
podmínkách je žádoucí. Možná při pěstování někde ve
skleníku, nebo ve vitríně, kde je vyšší vlhkost vzduchu není
každodenní opečování takového anturia nutností.
Na druhé straně, když se o nějakou
rostlinu musíte každý den starat, jistě se na ni při tom i
díváte a prohlížíte si ji. Tak vám neunikne žádná změna,
vidíte jak přirůstá každý nový list. Už po pár dnech
poznáte, jestli přirůstá nový list, nebo květ, u této rostliny
je to asi tak nastejno, možná i těch květů je během roku víc.
Sledovat průběh takového kvetení je
také celkem zajímavé. Toto botanická anturia sice nemají kolem
svých květů barevné a trvanlivé toulce jako u těch, co známe z
květinářství. Květy jsou malé, zelené až zelenohnědé,
přesto svým způsobem pěkné. Toulec se po jakémsi na pohled oku
neviditelném kvetení obrátí o téměř 180 stupňů a samotné
květenství se několikanásobně prodlouží.
Potom se začnou zas takovým zajímavým
způsobem objevovat plody, červené kuličky, vidíte je na fotce.
Ty jsou snad nejvýraznější ozdobou této rostliny. Pokud netrpí
suchem, zdobí ji dost dlouho.
Z těch červených bobulí se dají
snadno vypěstovat další malé anturia. Postup je přesně popsán
v knize Rostliny pro vzdušné zahrady velkého pěstitele epifytních
rostlin, pana Ing. Zdeňka Ježka, od kterého mámí i dnes
představené anturium.
I když jsem si ze semen vypěstoval
rezervní anturium, které pěstuji v květináči ve směsi
rašeliny,
bukovky a mechu, zdá se, že anturiu
na jeho dřevěném kolíku se daří asi lépe. To v té zemině má
sice víc větších listů, nejsou ale tak tuhé a celá rostlina
nevypadá tak zajímavě, jako ta visící na okně.
Některé rostliny si zvolily způsob
života nad zemí a i když se dostanou hodně daleko od místa svých
domovů, život na kousku českého dřeva jim zřejmě docela
vyhovuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat