Existenci Kalanchoe orgyalis jsem
poprvé zaznamenal před nějakými devíti lety, sukulenty kromě
tilandsií téměř do té doby nedotčený, při prohlížení
Encyklopedie sukulentů. Stačila jedna malá fotka, která ukázala
zvláštní, krásnou barvu jeho listů a já měl ihned další z
mnohých kytkových přání, mít tuto kalanchoi jednou doma na
okně.
Co se týká kytkových přání, na
jejich plnění mám kliku hodně velkou. Před šesti lety napsala
Radka Matulová o této rostlině do Zelených listů. Zmínila i to,
že má i malolistou formu této rostliny. Když jsem se potom na
návštěvě u nich ve skleníku zmínil, jak moc bych tu kytku také
jednou chtěl, dostal jsem dva lístky s tím, že u kalanchoí
stačí k namnožení i list.
Byla to pro mě nová informace a moc
jsem nevěřil, že zrovna já bych dovedl z listu vypěstovat tak
pěknou rostlinu. Z jednoho jsem ji opravdu nevypěstoval, druhý ale
po nějaké době z listové stopky z místa, kde byl odlomen pár
kořínků vypustil. Byl opatrně zasazen a k mému velkému
překvapení z něj začala vyrůstat malá rostlinka.
Rostla velmi dobře, možná až moc
dobře. Už druhý rok se její listy zvětšovaly daleko víc, než
byly ty z mateřské rostliny. Možná kytky moc vykrmuji, prostě
nedá mi to trápit je hladem a žízní, to ať jsou raději trochu
větší.
No, dnes je ta má první Kalanchoe
orgyalis dvaatřicet centimetrů vysoká, její listy na délku měří
kolem osmi centimetrů. A teď k mé druhé Kalanchoi orgyalis. To jsem si jednou všiml, že jeden ten její „velký“ list je spadlý v květináči a už má v místě odlomení také pár kořínků. Asi je to nějaký reflex, věřím, že nejsem jediný, kdo je jím obdařen. Jak vidím nějakou sazenici, nebo něco, co chce růst, většinou to zasadím, nebo se to alespoň snažím někomu vnutit, aby to zasadil někdo jiný. Aby další rostlina mohla růst.
Tak tento list jsem si odnesl do práce
a zahrabal ho do truhlíku, kam jsem většinou dával rostliny,
které nevěděli, jestli budou ještě růst, nebo jestli to to tady
už zabalí. Rostlince ze zmíněného listu se zjevně růst chtělo,
dokonce vypustila dva stonky. A co bylo úplně nejlepší, tedy co
je zatím stále to nejlepší, zmíněná rostlinka má malé listy,
tak do těch tří centimetrů, jako byla ta, ze které mi Radka ty
dva listy věnovala. Mám ji na okně, přímo před sebou, ty
nejmilejší kytky chci mít vždy nejblíž u sebe. Můžu se i díky
nim trochu víc těšit do práce.
Co ještě o Kalanchoi orgyalis napsat.
Pochází z Madagaskaru, tak jako mnoho dalších krásných
sukulentů. V nabídce pěstitelů sukulentů se občas objeví,
takže nepatří k nedostupným rostlinám.
Ty mé dvě rostliny můžou posloužit
jako důkaz, že jde pěstovat i v bytě.
Zalévám ji jednou týdně, v zimě
podstatně menším množstvím vody. Doma i v práci jsou obě
rostliny na okně co nejblíže skla, aby měly co nejvíce světla a
slunce. Díky tomu mají v zimě relativně chladno, aby v tomto
období buď vůbec nepřirůstaly, nebo alespoň přirůstaly
minimálně. Té starší „velké“ rostlině už odspoda opadalo
dost listů, možná by stálo za to uříznout její vršek a dát
ho znovu zakořenit, ale ještě to asi nějaký rok počká.
Žádné komentáře:
Okomentovat