sobota 14. června 2014

Po roce zas další návštěva výstavy Klubu kaktusářů Plzeň

Rok utekl zase jako voda a já už třetí rok po sobě píšu o návštěvě výstavy plzeňského Klubu kaktusářů. Říká se do třetice všeho dobrého, tak bych měl pár roků možná vynechat, abych se každý rok neopakoval.


Češi a kaktusy, to jde k sobě. V pěstování kaktusů máme tradici a i když na oblibě získávají více a více i jiné druhy rostlin, kaktusy zřejmě stále na celé čáře vedou. Nakonec by se asi našlo velmi málo lidí, kteří jsou naklonění pěstování rostlin, a kteří v životě nepěstovali alespoň jednou, jediný kaktus.


Jak jsem zjistil z internetu, těch Klubů kaktusářů je u nás víc než sedmdesát. Vzhledem k tomu, že spoustu lidí s kladným vztahem ke kaktusům může být spíš méně společenského založení a netouží se sdružovat, může být úsloví co Čech, to kaktusář možná výstižnější než co Čech, to muzikant.


Dnešní výstava kromě kaktusů pochopitelně zahrnovala i další sukulenty, ale kaktusy měly převahu. Nakonec je to jejich výstava.

Já se přišel hlavně podívat, spíš abych náhodou nepromeškal šanci koupit nějakou kytku, „která by významným způsobem obohatila můj život“. Jenže takových kytek už jsem si během roků nakoupil tolik, že bych teoreticky mohl až do konce života vystačit s těmi, co mám.


Přesto jsem ani letos neodešel s prázdnou, nakonec, znáte to, nekupte to za tu cenu. Dyckie za třicet, co kdyby to byla konečně ta, která mi konečně poroste. Ač tyto rostliny obdivuji, úspěch s nimi zatím nemám. Potom hechtie za čtyřicet, jedna větší se spoustou odnoží. Jednu hechtii jsem si přinesl z loňské výstavy, s tou jsem úspěšný až moc, už je dvakrát tak velká, než byla. Tato je zas trochu jiná a možná tak rychle neporoste. Poslední rostlinou, která dnes přibyla je krásná Gasterie batesiana, tu jsem tam prostě nemohl nechat.

Tak takovým někdy nenápadným způsobem se rozšiřují naše sbírky. Ke slovu sbírka mám výhrady a zvláštní vztah. Pokud se týká něčeho neživého, co se dá uskladnit, založit, strčit někam do skříně, do sklepa, nebo na půdu, něco, co se bez nás obejde třeba i roky, prosím. Ale sbírka kytek, nebo třeba exotického ptactva, hmyzu, plazů, něčeho živého, co potřebuje každodenní péči a nás čas.


To už je něco jiného, než sbírka známek, mincí nebo třeba pivních tácků. Ty neživé věci jde sbírat do nekonečna, nebo alespoň velmi dlouho. Nebo než dojdou peníze. Ale u sbírky čehokoli živého jsou mnohem větší limity. Limity prostoru, času, naší energie a únavy. Z toho by vyplývalo, že ty nejlepší sbírky nebudou moc veliké, tedy vlastně by to možná ani žádné sbírky nebyly, jen přiměřený počet pěkných rostlin (nebo zvířat) na místech pro jejich nejvhodnějších. Znáte někoho, kdo něčemu doopravdy propadl, kdo toto dokáže?

Já měl při koupi těch další tří přírůstků výčitky svědomí, pocit, že zas dělám, něco, co bych neměl. Na těchto výstavách pravidelně sleduji, jak někteří lidé nakupují ve velkém. No, asi to bude podobné, jako u kolegyně, která si vždy na výstavě kaktusy nakoupila, druhý rok po zimě jejich pozůstatky vyhodila a tak to několik let opakovala, až se nakonec rozhodla, že už na výstavu nepůjde.


Třeba to ve většině případů končí daleko optimističtěji, kaktusy novým majitelům utěšeně rostou a ty z velké radosti další rok koupit ještě nějaké, aby ty z loňska nebyly tak osamělý.


Nakonec, když se podíváte na tu krásnou nabídku, vidíte, že kaktusů není nikdy dost. Musím přiznat, že jsem dnes také dostával chutě nějaký kaktus zakoupit. Ale kaktusy a panelák, to k sobě moc nejde. Navíc ta má „sbírka“ má to své optimum už dávno za sebou a vhodného místa pro další světlomilné kytky je vzácnější než šafrán. Řešení? Asi na internetu začnu vyhledávat kytky, kterým svědčí stín a málo světla. Nebo bude lepší začít sbírat známky?




Dnešní příspěvek nebyl myšlen zcela vážně. Za to jsou míněné vážně fotky kaktusů (i ostatních sukulentů) a jejich květů z dnešní výstavy, které ukazují jejich krásu. Nedá se jim to upřít, když se kaktus povede, k dokonalosti mu nic nechybí. To se ale netýká jen kaktusů, stejně tak jsou na tom i naši ostatní zelení oblíbenci.

Hudba, stejně jako svět rostlin má jednu velkou výhodu. Dokud žijeme, máme z čeho vybírat, stále můžeme něco nového objevovat.
Minulý týden jsem zase objevil jednoho zpěváka, jehož písničky se mi moc líbí, pokud máte zájem, můžete si je také poslechnout na uvedené adrese:



Žádné komentáře: