Rozmanitost přírody je velká. Velká,
to je nevýstižné slovo. Obrovská, ohromná. Možná je daná i
stejným množstvím času, ve kterém měli různé životní formy
možnost vznikat, zanikat, vyvíjet se, zdokonalovat se, křížit
se.
V dnešní, zrychlené době do tohoto
vývoje zasáhl i další faktor, člověk. Někdy cíleně, někdy
možná neúmyslně. Stačí vedle sebe umístit dvě rostliny, které
v přírodě žijí každá na jiném místě a vznik nové rostliny,
kultivaru, může začít.
Pan Emilio Begine, o kterém jsem na
internetu zjistil (snad správně), že žije ve starém belgickém
městě Aarschotu, jehož historie začíná už v období římského
impéria, našel zalíbení ve voskovkách. V létě v roce 1994
někde na jeho terase kvetly vedle sebe Hoya carnosa a Hoya serpens.
Na carnose se po odkvětu začaly vyvíjet plody, takové lusky,
které v sobě mají malá, ochmířená semínka. Ty pan Begine
vysel do terária a za nějaký čas začaly růst malé rostlinky.
V roce 1997 z výsevu zůstaly pouhé
dvě sazenice, ze kterých bylo patrné, že vypadají jinak, než
mateřská carnosa. Jak rostly, bylo patrné, že i ony dvě se od
sebe trochu liší. Dostaly označení Hoya carnosa x serpens BE 23 a
BE 24. Časem, když už bylo jasné, že z nich jsou velmi pěkné
rostliny, pan Emilio Begine je znovu pojmenoval. Ta s menšími listy
a snad i o něco hezčím, výraznějším květem dostala jméno po
belgické princezně Mathilde, ta s listy o něco většími a
květem, který nemá ten výraznější červený střed byla
pojmenována po manželce pěstitele Chouke. To bylo před jedenácti
lety.
Já se s fotkou Hoji cv. Mathilde
poprvé setkal někdy před pěti, šesti lety na stránkách švédské
Botanovy, která v té době měla možná největší nabídku
voskovek v Evropě. Kde ty loňské sněhy jsou. Botanova už
neexistuje a dnešní nabídky Hojí jsou několikanásobně větší.
Tu svou Matyldu jsem si objednal před třemi roky a pár měsíci u
nás, u pana Hojného. Dnes ji mají v nabídce nejméně dva další
naši pěstitelé, pěstují ji v Americe, je v nabídce Thajských
pěstitelů, prostě krásná Matylda dobývá svět a získává
srdce nejednoho příznivce rostlin.
Není jedinou rostlinou, jejímž
jedním z rodičů je Hoya carnosa. Druhá, velmi pohledná voskovka,
která se u mě v pokoji s Hojí cv. Mathilde proplétá je Hoya cv.
Minibelle (někdy psáno i jako Mini Belle). Rodiče této jsou Hoya
shepherdii a zmíněná carnosa. Minibelle má také sourozence, má
pro nás trochu úsměvné jméno, Shepherdell.
Hoju cv. Minibelle mám o pár let víc,
než Hoju cv. Mathilde, od toho samého pěstitele. Minibelle měla
jednu nevýhodu, vše další byly spíš výhody. Moc chutnala
vlnatce. Jak jsem zjistil, některé voskovky té potvoře chutnají
daleko víc, než jiné a tato patřila k jejím největším
lahůdkám. Tu původní rostlinu, která jí byla obsypaná jsem
raději zlikvidoval, ta dnešní je z jejích řízků.
A teď ty přednosti, kterými obě
dnes zmíněné voskovky oplývají. Jsou opravdu moc pěkné a velmi
dobře rostou. Daleko lépe, než serpens nebo sheperdii. Matylda má
stejně krásné květy, jako H. serpens, řekl bych, že jsou o pár
dnů trvanlivější. Má i velmi hezké listy, vidíte na fotkách.
Jsou menší, jejich délka je od dvou, do necelých čtyř
centimetrů. Květy má k listům relativně velké a alespoň pro mě
je moc pěkná jejich bílá barva se zeleným odstínem a červeným
středem. I jejich vůně, která spíš připomíná H. serpens je
pro mě příjemná.
Oběma voskovkám trvalo ty tři roky,
než začaly kvést. To už tak u některých voskovek bývá,
nejdřív naroste pořádná kytka a až potom začne kvést. Květy,
které vidíte jsou první, oběma se vyvíjí několik dalších,
perspektivních květenství. Růžové květy Minibelle také
příjemně voní, jsou také celkem trvanlivé. Listy jsou delší,
tak deset až čtrnáct centimetrů dlouhé. Roste možná až moc
dobře a rychle. Abych nezapomněl, její pěstitel, pan Ed Hummel ji
pojmenoval po své ženě. O tomto pěstiteli jsem na internetu moc
nezjistil, snad jen to, že má na svědomí daleko víc kultivarů z
říše sukulentů. Kultivace rostlin bude zřejmě jeho koníčkem.
