Tak to bude už opravdu hodně dávno,
určitě v minulém století, kdy jsem poprvé viděl fotku Frithie
pulchry. Možná v mé první knize o sukulentech. Každopádně se
mi zalíbila. Připadala mně jako jeden z nejkrásnějších, ale
jistě nedostupných sukulentů.
Další setkání s její fotkou bylo
hned na titulní straně Encyklopedie sukulentů, knihy, která svého
času byla dlouhé týdny a měsíce téměř každý den prohlížena.
Při tom prohlížení došlo i na pomyslný seznam sukulentů, které
bych jednou chtěl. Frithia v něm pochopitelně byla na předním
místě.
A kdy jsem se s ní setkal doopravdy?
Jednou, asi před sedmi lety jsem si chtěl objednat nějakou
tilandsii. Když už jsem prohlížel bohatou nabídku tilandsií,
kterou na svých stránkách pan Ing. Heřtus vždy má, podíval
jsem se i na nabídku sukulentů. V ní byla i Frithia pulchra za pro
mě neuvěřitelně nízkých 30 Kč.
V té době jsem neměl pořádnou
představu, která kytka je vzácná, která není. Frithii jsem si
představoval vzhledem k její kráse jako vzácnost převelikou,
nedostupnou a ona je v nabídce za pár korun.
První co bylo, když dorazila, bylo
její přesazení z malého květináče do většího a z nějakého
rašelinného substrátu, ve kterém v pěstírnách většinu
rostlin pěstují do propustné zeminy pro sukulenty. V Encyklopedii
byla Frithia označena jako středně až vysoce náročný druh a já
podle toho předpokládal, že se u mě asi moc dlouho nezdrží.
Bohudík to byl špatný předpoklad,
své místo má u mě dodnes. Ani si nevzpomínám, že by s ní byly
nějaké problémy. Roste pomalu, ale jistě. Jediné, na co bych
chtěl po těch sedmi letech společného života v bytových
podmínkách upozornit, je její potřeba slunce, má li její květ
pěkně rozkvést. Při jeho nedostatku se neotevře a pěstitel je
ochuzen o zážitek, jaký vám představuji na Martinových fotkách.
Vzhledem k tomu, že Frithia pochází
z Afriky, konkrétně z JAR, kde by se měla nacházet v blízkosti
jejího hlavního města Pretorie, je pro její úspěšný život v
našich bytových podmínkách co nejvíce světla. Já ji mám na
okně, kam jde většinu dopoledne slunce. V tuto dobu se květy
naplno otevírají. Zalévám jednou týdně, od jara, tedy spíš od
chvíle, kdy jsou vyšší teploty relativně vydatně, ale nikdy ne
tak, aby voda stála v misce. Od podzimu až do té doby, než jsou
na jaře slunné a teplé dny dost opatrně. Konečně ty pěkné,
sukulentní, nezaměnitelné listy by svým vzhledem upozornily na
nedostatek zálivky. V zimě by měla mít rostlina při snížené
teplotě pokud možno také co nejvíce světla. Ta zimní teplota by
se měla pohybovat mezi 10 a 15°C, při té nižší by mělo být
zalévání ještě opatrnější, v bytě se někdy na tak nízkou
teplotu nedostanete.
Jak je vidět na příkladu dnešní
rostliny, vzácnost a nedostupnost je věcí relativní, závislou na
čase a umění pěstitelů. To nic nemění na kráse této dnes
docela dostupné rostliny. I přes nízkou cenu může být
opravdovou ozdobou každé „sbírky“ nebo kolekce rostlin. Když
se její květy naplno otevřou, okouzlí jistě i ty, které krása
rostlin jinak naprosto míjí.
Žádné komentáře:
Okomentovat