Jedna z mých vzpomínek, na
které nikdy nezapomenu je má první dovolená u moře na ostrově
Hvar, tehdy ještě v Jugoslávii. Nejvíc mě okouzlilo moře,
ale hned za ním následovala příroda středomořského ostrova.
Jednou z rostlin, která mě tam zaujala, i když to nejsou
původní rostliny, byly mohutná agáve. Jejich podstatně menší,
u nás vyrostlé rostliny jsem je znal už dříve. Malé sazenice
agáve byly oblíbenými suvenýry z letních dovolených u
moře. I já si malou odnož přivezl, ale když po pár letech
vyrostla natolik, že už se na okno nevešla, našel jsem jí místo
u okna v meziposchodí. Asi se někomu líbila, zakrátko
zmizela. Dostal jsem náhradou jinou, dokonce tu ozdobnější, se
žlutým lemováním listů. Vše se opakovalo, i nová rostlina se
zřejmě zalíbila nějaké sousedce.
Mně se také agáve stále líbila
a tak jsem zkoušel pěstovat darovanou odnož Agáve potatorum a
semenáček Agáve victoriae-reginae. Ty ale za pár let také
přerostly a tak byly převezeny do práce, kde snad ještě budou
nějaké roky dělat okrasu. Alespoň do té doby, dokud tu budu,
abych je zalil. Snad se jich po mně jednou někdo ujme. V současné
době považuji za „své“ hlavně dvě, dá se snad napsat
miniaturní agáve. Jsou staré pár let, už když jsem je koupil
jako malé semenáče, měli jistě nějaký rok za sebou. Za pět
let u mě trochu povyrostly.
To s menším počtem listů
identifikuji celkem přesně, je to Agáve filifera „compacta“.
Dnes má na výšku sedm centimetrů, na šířku přibližně deset.
Větší počet tenkých listů má zřejmě Agáve stricta nana.
Jedno jsem už ale měl, bylo trochu jiné. Rostlo rychleji, na
rozdíl od tohoto, co mám teď nemělo hladké okraje těch úzkých
listů. To, které vidíte na fotce je třináct centimetrů vysoké,
růžice má průměr patnáct centimetrů.
Agáve jsou krásné rostliny, dost
známé, abych se o nich nějak více rozepisoval. Tak jen úplný
základ. Pocházejí z Mexika, ze Střední a Jižní Ameriky a
z jihozápadu Spojených států. Kvetou jedenkrát za život,
na svém konci vysokým, u větších druhů dosti vysokým a
výrazným květenstvím. To je poslední, co ve svém životě
udělají, ale předtím ještě dají život mnohým odnožím, je
to podobné jako u tilandsií nebo jako u našich netřesků.
Bohužel, pro bytové pěstitele mají kromě trnů, o které se lze
nepříjemně popíchat ještě jednu výrazně negativní vlastnost,
tedy většina z nich, jsou moc veliké.
Agáve chtějí
co nejvíce slunce a tepla. Jsou i mrazuvzdorná agáve, na internetu
najdete nejméně dvě nabídky českých pěstitelů. Ty mé dvě
malé agáve jsou pěstované zatím celoročně v místnosti,
přímo na okně, kde je maximální světlo i dostatek slunce.
Zalévám jedenkrát týdně, což je jak jste si možná už všimly
u sukulentů (kromě tilandsií a některých více žíznivých
voskovek) mým zvykem. V zimě spíše symbolicky nějakou tou
„lžičkou“ vody. Snažím se také zalévat ráno, dokud není
moc slunce a horka. Snad to je důkaz a inspirace, pro někoho, komu
se agáve také líbí a váhá nad tím, jestli by šly pěstovat
v bytových podmínkách. I když to pro agáve samotné zřejmě
ideální není, jde to, alespoň do doby, než přerostou místo,
které jim můžeme nabídnout. Já jen doufám, že ty mé moc
rychle přirůstat nebudou a ještě dlouho u mě vydrží.
Žádné komentáře:
Okomentovat