Tak už vím, kam začátkem srpna
odlétají rorýsi. Viděl jsem je radostně kroužit kolem
skalnatých břehů krásného ostrova Madeira. My jsme tam 1. září
také odlétli, na rozdíl od rorýsů nás nenesla ptačí křídla,
ale křídla nějakého letadla. Opět jsme měli možnost ocenit
technické vymoženosti dnešní doby a připomenout si, jak se
zkracují vzdálenosti. Ráno a dopoledne v zatažených Čechách,
po nějaké hodině jsme letěli nedaleko švýcarských Alp, nad
mraky vyčnívaly vrcholky zasněžených hor. Nad Francií a
Španělskem se oblačnost vytratila a po čtyřech hodinách letu
jsme z letadla vystupovaly na sluncem zalité Madeiře.
O nějaké dvě hodiny později jsme se
už z balkonu hotelu Orca Praia dívali na nekonečné vody oceánu
a za další chvilku už zkoušeli jeho vlny. Voda byla příjemně
teplá a ani ty vlny nebyly první den příliš veliké. Začínala
nám dovolená na dalším ostrově.
Ostrovy pro mě mají magickou
přitažlivost. Snad za to částečně může Robinson Crusoe,
kterého jsme někdy kolem páté třídy museli číst jako povinnou
četbu, jistě v tom bude i má zřejmě naivní představa o tom,
jak se na ostrově dá schovat před civilizací, kulturou, moderní
dobou. Tak to dnes určitě už neplatí, alespoň co se týká
ostrovů, na které přijíždějí davy turistů. Dalším magnetem,
možná tím rozhodujícím je i exotická flóra.
Madeiru jsem poprvé uviděl někdy po
devadesátém roce minulého století v jakémsi katalogu zahraniční
cestovky. Jak ten čas letí....Tenkrát mně nepřišlo úplně
reálné, že bych se na ten, podle fotek, krásně zelený ostrov
podíval. Časy se mění, v oblasti možností cestování podstatně
k lepšímu. Už asi před pěti, šesti lety, jsem na internetu
našel v nabídce naší cestovky již zmíněný hotel Orca Praia a
řekl si, že pokud bych se na Madeiru jednou dostal, tak že bych
chtěl být ubytovaný právě v tomto hotelu. Tak vzniká realizace
našich snů a přání. Nejdříve v hlavě, potom ve skutečnosti.
Někdy to vyjde, jindy ne.
Madeira, už jenom to jméno je takové
zvláštní. To že je ostrov je tedy další velké plus. Konečně,
i má domácí flóra je pro mě takovým spásným ostrovem ve
stereotypu běžících dnů, týdnů, měsíců.
Madeira je zeleným ostrovem, tedy ne
úplně, ale převážně. Klimatické podmínky ostrova jsou pro
zdejší rostliny víc než příznivé. Ať už se jedná o ty
původní, nebo ty dovezené, které zdobí parky, ulice, hotely,
zdejší botanické zahrady ale i zahrádky každého domku, nebo i
balkóny zdejších sídlišť.
Dá se vidět i hodně rostlin známých
z našich květinářstvích, tady rostoucích třeba v parcích,
nebo na záhonech, o hodně větších, bujnějších a
spokojenějších.
Co teprve stromy, kvetoucí velkými
květy zářivých barev. Palmy, oleandry, velká agave, juky.
Vždy jsem rád, když objevím nějakou
hezkou, neznámou kytku, strom. I v tomto Madeira splnila očekávání.
Musím napsat, že velkou inspirací a
pomocí v orientaci a plánování výletů po Madeiře pro nás byly
články o tomto ostrově pana Jiřího Jandy, pěstitele z Pávova u
Jihlavy, na jeho doporučení jsem si opatřil turistického průvodce
Rother, ve kterém jsem si mohl o mnohých nejzajímavějších
místech přečíst ještě dřív, než jsem je na vlastní oči
viděl.
