Dal jsem ji do vody. Takový pokus, poroste, nebo ne. Pokud občas děláte něco podobného, jistě víte, že očekáváte první možnost. V tomto případě se brzy objevil první kořínek a já kytku raději rychle odnesl do práce. Protože pokud by vyrostla stejně jako rostlina, ze které pocházela, těžko bych pro ni doma hledal místo.
Brzy byly na spodním konci té malé větvičky kořínky asi tři a tak byla zasazena, ať ukáže, jakou má chuť do života. Předčila veškerá očekávání, rostla jak z vody. V tomto případě velmi trefné přirovnání, vypila té vody víc než většina okolních kytek.
Brzy vykvetla těmi poměrně velkými oranžovými květy, kterými mě při našem prvním setkání zaujala. To mě donutilo k tomu, abych začal na internetu pátrat po tom, jakou to begonii vlastně mám.
O begonie jsem se nikdy moc nezajímal, i když jsou to pro mě rostliny sympatické. Dodnes si pamatuji, že jedna z mých prvních kytek, kterou jsem si sám „vypěstoval“, přesněji napsáno dal do vody, kde sama pustila kořeny, stejně jako ta z dnešního článku. To mě bylo tak devět let a o jakou to begonii šlo vím částečně přesně, protože tu samou mám tady v práci na chodbě už deset let. Částečně to nevím, protože jsem si nikdy nevyhledal, jaká že to konkrétně je, z těch patnáctiset druhů, kterým jejich rod oplývá.
Tak u této nové jsem zjistil, že se jedná o Begonii boliviensis, nebo o nějaký její kultivar. U nás je k sehání jako Begonia boliviensis Copacabana F1, v provedení květů oranžovém, červeném, lososovém a bílém. Na internetu jsem ji našel i pod označením „Bonfire“ a pokud to byla ona, tak i v dalším odstínu květů.
Beginie boliviensis patří mezi hlíznaté begonie, jak jsem se dočetl a sám přesvědčil, dají se dobře množit i ze stonkových řízků. Těch je na rostlině víc než dost, stonky se rozvětvují pomalu za každým větším listem.
V současnosti má ten můj „botanický“ pokus tři hlavní větve o délce víc jak půl metru. Listy jsou jak vidíte podlouhlé, na délku mají až třináct centimetrů. Délka čtyřcípých květů je pět, šest centimetrů.
Kvetou vždy po třech, uprostřed je samčí květ a po stranách dva samičí. Zahrál jsem si i na čmeláka, neměl jsem sice štěteček, ale kouskem provázku jsem zřejmě úspěšně nějaký květ opylil. Semeník se zvětšoval, potom zaschnul a docela mě překvapilo, jak má zmiňovaná begonie drobná, prachová semena. Následoval další pokus, který je ještě příliš čerstvý na to, abych ohodnotil jeho výsledek.
Zda semena vzejdou, to bude jasné v příštích dnech až týdnech. Zatím mohu konstatovat, že Begonie boliviensis, kytka z lesů na východní straně And v Bolívii a Argentině je příkladně životaschopná a pěkná. Je dobře, že se dostala až k nám. Přestože bude spíše sezonní okrasou zahrad a balkonů, je vidět, že relativně velmi dobře roste i v místnosti na světlém místě.
Jak poroste dál, to bude i pro mě zatím překvapení. Jak jsem se dočetl, hlíza, pomocí které zimu přežije se tvoří v období, kdy jsou krátké dny a delší noci. Na zahradě by to měla stihnout ještě před prvními mrazy, které by asi nepřežila. Hlíza by měla odpočívat přes zimu v suchu při nižší teplotě. Dočetl jsem se, že je možné ji umístit v ledničce. Sám jsem to nezkoušel, tak to uvádím jen jako informaci, ne jako doporučení.
http://youtu.be/eQWeneJrdPw
Žádné komentáře:
Okomentovat