Dnešní „vzpomínkový pohled“ na
poslední krásnou zahradu, kterou jsme na Madeiře navštívili
začnu trochou historie. V 18. století koupil anglický konzul
Charles Murray nemovitost v Monte, okrajové čtvrti Funchalu. Na
tomto místě vybudoval krásné panství.
V roce 1897 na tomto místě nový
majitel Alfredo Guilherma Rodrigues vybudoval palác, ze kterého se
později stal luxusní hotel Monte Palace. Po jeho smrti v roce 1943
došlo k úpadku hotelu a k jeho uzavření.
V roce 1987 bylo místo i s bývalým
hotelem prodáno bohatému podnikateli, který se na Madeiře
narodil. Jose Manuel Rodrigues Berardo se narodil jako sedmé sedmé
dítě do rodiny žijící ve skromných poměrech.
V mládí odešel do Jižní Afriky,
kde se dokázal vypracovat, zbohatnout a stát se jedním z
nejbohatších lidí v Portugalsku. Nežije jen prací a podnikáním.
K jeho zájmům patří i sběratelství
a zájem o umění. Jeho sbírky jsou veřejnosti přístupné v
Lisabonu a umění je vystavováno i v tropické zahradě v Monte
Palace.
Tu vybudoval, nebo rozšířil z té
původní a pro veřejnost zpřístupnil v roce 1991. Vysadil zde
krásnou sbírku cykasů, vybudoval japonskou, nebo spíš orientální
zahradu. V zahradě jsou vystaveny i sbírky afrického umění a
minerálů z Jižní i Severní Ameriky, Afriky i Portugalska. Ty na fotkách neuvidíte, protože
fotky z místností muzea se příliš nepovedly.
V zahradě je také čtyřicet panelů
z keramických dlaždic, které návštěvníky provedou historií
Portugalska od roku 1109 až do roku 1986.
Zahrada Monte Palace je krásným
místem, kde se setkává krásná příroda s krásou umění.
Místem, kde se příjemně relaxuje, kde můžete prožít pár
příjemných hodin. Obdivuji lidi, kteří takové krásné místo
vytvoří, nebo se na jeho podobě výrazně podílí a zpřístupní
i veřejnosti.
Je to jistě i oboustranně výhodné,
ze vstupného se mohou zaplatit zahradníci, náklady na údržbu
zahrady a je vytvořeno několik pracovních míst. Na druhou stranu,
opravdu bohatý člověk není na výnosu ze vstupného závislý, je
to od něj i dobrý skutek. Zpřístupnit krásné místo, které v
návštěvnících zanechá pěknou vzpomínku a třeba i přání
znovu se někdy vrátit.
My se v té zeleni cítili moc dobře.
Konečně každá zahrada, každý park, a les, který je kdekoliv na
světě a který nás vrátí zas trochu blíž k přírodě je
jednou z těch krásných a pro život důležitých věcí.
Žádné komentáře:
Okomentovat