Tak dnes se dostane na další blízkou
příbuznou známějších voskovek, na Dischidii imbricatu.
Připomínám to záměrně, protože v tom blízkém příbuzenstvu
má sestřenici podobného jména a ještě podobnějšího
zevnějšku, Hoju imbricatu. Ta je v nekvetoucím stavu téměř
totožná, alespoň Hoya imbricata var.imbricata, která má též
zelené listy. Druhá varianta této voskovky Hoya imbricata var.
basi -subcordata má listy strakaté, víc barevnější. Hoju
imbricatu nemám, pokud někoho její vzhled bude zajímat, na
internetu si snadno její fotky najde. Prý to není nejsnadněji
pěstovatelná voskovka.
Dischidia imbricata u mě přebývá už
sedm a půl roku. Nebo spíše přežívá? Podmínky v bytě jsou
asi úplně jiné, než v lesích Indo-Číny, odkud většina
dischidií pochází. Když ke mně dorazila, měla dva páry k
podložce přitisknutých listů. Podle fotky můžete posoudit,
nakolik moc, nebo málo přirostla. Myslím, že kdyby měla delší
podložku, ideálně kdyby jejím podkladem byl nějaký strom, nebo
silná větev, rostla by mnohem víc.
Pokud novým listů nechybí podklad,
rozprostřou se na něm jak tašky, nebo šindele na střeše. Četl
jsem, že prostor pod nimi slouží za úkryt mravencům, rostlina z
nich má na oplátku nějaké ty živiny z toho, co pod listy
mravenci natahají. Pokud se nové listy nemohou na nějaký podklad
přitisknout, utvoří dvojice listů jakýsi kornout. Horní strana
listu je hladká, rosničkově zelená. Tedy alespoň mně ty
přisedlé listy připomínají rosničku přitisknutou k větvi.
Spodní strana je zbarvená do červena, možná má na listu i
nějakou funkci při vstřebávání živin.
Možná po třech, po čtyřech letech
Dischidie imbricata prvně vykvetla. Od té doby kvete pravidelně,
několikrát do roka. Ne tolik, jako třeba hirsuta, která začala
na jaře a ještě nepřestala, nebo ovata, na které spíš
výjimečně nějaký květ není. Ale letos kvete jistě už alespoň
po třetí, možná počtvrté. Vždy na stejných květních
stopkách. Nevím už, při kolikátém kvetení jsem ucítil jemnou,
příjemnou vůni. Tak trochu jako vůně mýdla. Vzhledem k
„velikosti“ květů je té vůně přímo úměrně. Víc voní v
teplých letních dnech.
Jak se o Dischidii imbricatu starám?
Je zavěšená u okna, aby měla co nejvíc světla. Od jara do
podzimu ji téměř každodenně rosím, snažím se, aby se voda
dostala i pod listy. Ve vodě je ta symbolická kapka hnojiva, to
nahrazuje výpomoc mravenců. Přes zimu méně, ale tak třikrát
týdně.
Dischidie rosím o něco častěji, než
tilandsie, v jejich společnosti žijí, myslím, že se na okně
docela dobře doplňují.
Žádné komentáře:
Okomentovat