Fíkusy mě provází většinu let
mého života. Pamatuji, jak jsem kdysi před léty obdivoval Ficus
elasticu, ten dříve v našich bytech nejčastěji pěstovaný
fíkus. Ten fíkus jsem moc chtěl a když mi došlo, že toto
nadšení pro něj u nás nikdo nesdílí, vyřešil jsem to tak, že
jsem ho koupil babi k narozeninám. Myslím, že to mi bylo tak
jedenáct let. Všem bylo jasné, jak to bylo, ale když to byl
dárek, prošlo to. Od té doby žije s námi, dnes tedy v bytě
rodičů. Je to už poněkolikáté zakořeněná
větev z toho původního, který se
pro svou velikost už musel asi dvakrát, třikrát zlikvidovat. Za
více než pětačtyřicet let by se takový strom do bytu těžko
vešel.
Fíkusů je jak jsem vyčetl něco mezi
osmi sty až tisíci druhů. Rostou v tropech a subtropech v celém
světě. Nejvíce jsou rozšířené v jihovýchodní Asii. Pod
jedním z nich došel Buddha osvícení (Ficus religiosa), jiný,
fíkus banyán, se může z jedné rostliny rozrůst v celý les.
V Evropě je původní fíkovník
smokvoň (Ficus carica), kterému vděčíme za dobré fíky, ať už
čerstvé, nebo sušené. Když jsem už zmínil plody fíkovníků,
připomenu i jejich ojedinělé opylování pomocí fíkových
vosiček, každý druh má údajně ty vosičky jiné. K opylování
dochází uvnitř budoucího fíku. Plody fíkovníků chutnají
nejen nám, u zmíněného fíkovníku smokvoně. Plody dalších
druhů mají v oblibě opice, kaloni, ptáci a jistě i další
živočichové.
Abych se konečně dostal k dnešnímu
fíkusu. Za to, že ji mám může opět Encyklopedie sukulentů pánů
Ježka a Kunteho. Když jsem na straně 269 této knihy uviděl fotku
rostliny se jménem Ficus petiolaris, spustil se v mé hlavě proces,
který v drtivé většině takových případů končí tím, že se
k zmíněné rostlině dostanu. Na radu Ing. Ježka jsem se obrátil
na Mgr. Pavelku a po návštěvě jeho krásných skleníků v
Letňanech jsem se stal šťastným majitelem jedné mladé rostliny
zmíněného fíkusu.
Co mi na Ficusu petiolaris tak zaujalo?
Nebyl to ani tak kaudex, i když nepopírám, že této rostlině
sluší. Byly to listy s načervenalou žilnatinou. Až když jsem se
s rostlinou seznámil, zjistil jsem, že tyto listy nejsou tak tuhé,
jako třeba u známějších pokojových fíkusů. Ani tak trvanlivé.
Za těch osm let fíkus trochu vyrostl.
Nejlépe prospívá od jara do konce hezkých, ještě slunných
podzimních dnů. Svědčí mu i pobyt na balkonu, kam svítí během
dopoledne pár hodin i slunce.
To rostou takové listy, jak vidíte na
fotografii. Když je světla málo, tedy v pozdním podzimu až do
začátku pořádného jara, listy opadávají. Někdy nějaký
vydrží i přes zimu, jindy opadají všechny. V tomto období
zalévám spíš jen symbolicky, málo. S přibývajícím světlem a
teplem začnou listy opět růst a v tu dobu je tento fíkus docela
žíznivý. Podle toho, jaké je teplo zalévám častěji, ale tak,
aby nestál ve vodě.
V Mexiku, odkud pochází je petiolaris
větším stromem. Já se ho snažím držet v relativně malé
misce, je mi jasné, že ve větší nádobě by začal rychleji
růst, což v by v omezeném prostoru bytu, kde se o místo dělí s
dalšími kytkami nebylo příliš žádoucí.
Už léta mám rád řecké písničky.
Můžou za to Martha s Tenou, pro mě jedny z nejlepších zpěvaček
na světě, které je svými nezaměnitelnými hlasy jedinečně
zpívají. Na YouTube jsem pod heslem Best Greek Classic Songs
narazil na dobrý zdroj. Přikládám odkazy na dvě ukázky, třeba
jako vzpomínku na nějaké hezké místo v Řecku, na slunce, na
moře, na dovolenou.
Ještě připojím dva další mluvené,
ale zajímavé odkazy. V prvním se setkáte s Václavem Cílkem, ve
druhém uslyšíte pár dobrých myšlenek Eckharta Tolleho.
1 komentář:
Je nádherný, já mám F. abutifolia, ale to je vzhledem chudý příbuzný. Má podobný kaudexík.
Zase mám, po čem koukat.
Okomentovat