Nevím jak v jiných krajích a
městech, ale tady v Plzni je většinu posledních dvou měsíců
zataženo, slunce vykoukne jen vzácně a po chvilce se schová za
mraky. Je sice relativně teplo, ale světla se nejen kytkám, i nám
nějak nedostává. Na kytkách to začíná být vidět. V tom šeru
je těžké nějakou kytku vyfotit (zítra se pokusím vyfotit jednu
kvetoucí v práci, ale jak to dopadne...).
A tak jsem se podíval na fotky, které
Martin udělal během léta. Našel jsem pěkné fotky květů jedné
z mých nejoblíbenějších malých voskovek.
O malé voskovce se jménem, které by
posloužilo i jako jazykolam jsem už jednou psal. Přišla v prvním
roce mé hojománie až ze Švédska. Hoya heuschkeliana. Atypické
květy, díky kterým by mohla být přiřazena i mezi Dischidie. Ty
květy jsou malé jako korálky a pro toho, komu tato heuschkeliana
padne do oka se nabízí výběr z květů růžových, nebo žlutých,
které jsou i o něco větší.
O tom jsem se zatím nemohl přesvědčit.
Žlutokvetoucí variantu mám od letošního jara od Edyty z Polska,
ale jak už mám zkušenosti s tou růžovokvětou, nějaký čas
trvá, než se zakořeněný řízek začne pořádně přirůstat.
Myslím, že ta má poprvé kvetla až po třech letech. Pro
milovníky panašovaných (variegátních) listů zmíním, že u
této voskovky existuje i tato varianta s tmavším, téměř
fialovým květem. Její listy přirůstají velmi pomalu, proto je
nabízená za vyšší cenu než ty zelenolisté.
Ten první rok, kdy kvetla zůstalo
myslím jen u jednoho květu. Další rok tak tři květenství. V
loňském roce kvetla od jara do podzimu, ale těch květenství
zároveň nekvetlo moc. Letos, a teď nevím, jestli je to pět, nebo
šest let, co ji mám kvetla od jara až do listopadu a těch malých,
ale milých květů bylo opravdu hodně.
Když jsem o ní psal poprvé, napsal
jsem, že při kvetení necítím žádnou vůni. To teď musím
napravit, v létě, kdy je teplo vždy k večeru začne vonět. Tedy,
ona je to taková zvláštní vůně, nevůně, jak jsem se dočetl,
někomu voní jako karamel, někomu jako kyselé mléko. Nejdříve
bych to ohodnotil slovy nic moc, později jsem si zvykl a beru to
jako milé pozdravení od této voskovky.
Možná se budu opakovat. Hoya
heuschkeliana pochází z Filipín. Nemá snahu se pnout, její
výhony po pár letech udělají moc pěkný závěs. Listy mají moc
pěknou zelenou barvu, jsou pevné, ty největší i se stopkou mají
do čtyř centimetrů na délku a něco přes dva na šířku. Jak
jsem se dočetl, má ráda vlhko, já ji zalévám po celý rok
jedenkrát týdně, v největším létě tak dvakrát. Na druhou
stranu by neměla stát ve vodě.
Visí přímo ze skříně hořejšku
kuchyňské linky, přímo naproti oknu, ale jistě víc než metr od
něj.
Myslím, že je na tom místě docela
spokojená a já sem zas spokojený s tím, jak pěkně roste a
kvete.
Žádné komentáře:
Okomentovat