Dnes představím kytku, která se
stala už dvakrát dárkem, možná i tak trochu danajským darem.
Slušelo by se, abych ji představil i pod správným názvem. Hledal
jsem podobné na internetu a nejpodobnější byly Kalanchoe rosei
ssp. sersatifolia a Kalanchoe serrata. Může to být i nějaký
kultivar, pravděpodobný až téměř jistý je původ předků této
rostliny, ostrov Madagaskar.
Jak jsem se k této kytce dostal. Už
je to pár let, jedna kolegyně, která si už nějaký rok užívá
zaslouženého odpočinku v penzi mi nabídla několik zakořeněných
stonků tohoto kalanchoe.
Měla je ve vodě ve váze. Dostala je
od jiné kolegyně, ale také už se jí nějak přestala líbit a
tak přímo řekla, pokud je nechceš, tak je vyhodím.
Vyhazovat něco, co je živé mně
připadá vždy trochu kruté, byť se u některých živořících
rostlin může jednat spíše o milosrdnou eutanázii. V tomto
případě byla tedy na nějaký rok odložena.
Ono není kalanchoe, jako kalanchoe. To
dnes představené se dříve jmenovalo Bryophyllum. Česky Naduť.
Tyto rostliny, dost často považované za sukulentní plevel, mají
pro jejich přežívání v přírodě jednu úžasnou vlastnost.
Viviparii = živoorodost. V jejich případě po stranách jejich
listů vyrůstají malinké, několik málo milimetrů velké
rostlinky, které po nějakém čase, když jim narostou kořínky
sami opadnou a při příznivé konstelaci pro život příznivých
podmínek začínají růst blízko mateřské rostliny.
Pro tu samou vlastnost se stávají při
pěstování ve sbírkách plevelem, který se pomocí těchto malých
rostlinek šíří i tam, kde o to nikdo nestojí. Pokud bych vzal
jen květináče v naší kanceláři, dost je jich obsazeno jiným,
líbivějším druhem, blízce příbuzným, s touto rostlinou.
Ta dnešní kalanchoe nemá listy ani
nijak zvlášť pěkné, ani ošklivé. V létě se víc vybarví, v
zimě převládá zelená. Na délku mají tak maximálně, šest,
sedm centimetrů, list je široký tak maximálně centimetr.
Čím tato rostlina mile překvapila,
přesněji opakovaně každoročně překvapuje a těší je její
květenství. Objeví se vždy koncem roku a pokračuje celý leden
až do února. Květ je zvonek příjemné cihlové barvy, téměř
tři centimetry dlouhý a v nejširším místě na svém konci 1,5cm
široký.
V současné době kvetou rostliny ve
dvou květináčích. V jednom je samotná, stará rostlina, kvetoucí
snad už potřetí. Celá je vysoká metr a půl. Z toho v dolní
polovině je holý kmínek tlustý už centimetr. Minulý rok na jaře
jsem ho chtěl seříznout, ale už tak pěkně obrůstal novými
stonky, že jsem ho nechal, ať roste, jak umí.
Ve druhém květináči roste víc
menších rostlin, poprvé kvetoucích. Ty květy se každému líbí,
samotná rostlina už takový úspěch nemá. Za to se všem líbí
ta její příbuzná, která je nízká, má relativně malé, kulaté
listy, které jsou na krajích zdobené malými rostlinkami. Ty už
si odneslo víc návštěvníků, hlavně návštěvnic naší
kanceláře. Na druhé straně, ještě nikdy zatím neukázala svůj
květ.
Jak je tato kalanchoe náročná? Je
nenáročná, jako všechna podobná Kalanchoe- Bryophylla. Pokud má
vypadat trochu k světu, chce co nejvíce světla a slunce. Zalít
stačí jedenkrát týdně, množství zálivky přizpůsobeno roční
době, světlu a teplu.
Myslím, že ta dnešní kalanchoe má
ještě nějaký rok života před sebou, alespoň do té doby, než
se na zasloužený odpočinek odeberu také. Pochybuji, že o ní
někdo projeví zájem, ale možná se najde někdo, kdo jí občas
zalije a to jí k životu postačí.
1 komentář:
Pěkně Vám kvete, úplně žhne. Za stara jsem nějaké Bryophyllum měla a opravdu to dělá neplechu, ač jsem je nemilosrdně plela, vždy nějaké přežívaly, třeba pod trny velkých kaktusů, pak je nešlo vydolovat. Více slunce přeji, Eva
Okomentovat