Zima začala teprve před několika
dny, ale pro všechny, kteří se nemohou stejně jako já dočkat
slunečných a světlých dnů už je tu první dobrá zpráva,
nejdelší noc a nejkratší den je už i s koncem starého roku za
námi.
Teď je třeba jen trpělivosti, s
každým dalším dnem by mělo být alespoň teoreticky o kapku
světla víc. Na kytkách je vidět čím dál víc, jak jim světlo
a slunce chybí. I když je ještě většina zimy před námi, ta
druhá část podzimu, ve které bylo slunce vzácné, jedna kytka,
přesto, že měla docela výhodné místo na okně už se se mnou
rozloučila. Dřív to pro mě bylo vždy docela velké zklamání,
ale teď už je mi jasné, že nejen naše životy, ale i životy
našich kytek mají začátek a konec.
Nevím, jestli vás to také někdy
napadlo, jaká je to úžasná náhoda (podle někoho náhody
neexistují), že mezi tím nespočetným množstvím živočišných
a rostlinných druhů jsme měli tu výsadu narodit se jako lidé.
Nemuseli jsme se pochopitelně narodit vůbec, ale když už jsme se
narodit měli, není vlastně štěstí, že jsme se narodili jako
tvorové schopní vidět, slyšet, cítit, tvořit, mít své sny.
Lásky, zájmy a představy. Možná, být nějakou mořskou rybou,
nebo rostlinou, neměli bychom život tak komplikovaný a mohli
bychom spokojeně vegetovat, dokud by nás něco nesežralo.
Jednou z těch výsad, které podle mě
máme je i to, že dovedeme mít z něčeho radost. Bezdůvodná
radost je sice také pěkná, ale já uvedu konkrétní radost,
radost z našich koníčků. Budu ještě konkrétnější, radost z
našich kytek. Možná je to trochu přepych, věnovat čas a peníze,
které jsou určitou formou energie na starosti a radosti s jiným
druhem živých rostlinných bytostí.
Je to vlastně důkaz, ze žijeme v
době, kdy se máme relativně velmi dobře, když si tento určitý
přepych můžeme dopřávat. Nejen spousta jiných živočišných
druhů musí věnovat většinu času a energie jen shánění
potravy, ale i pro velkou část lidí z takzvaných rozvojových
zemí by tento koníček byl zbytečným přepychem.
Tak nám všem, kteří jsme kráse a
rozmanitost rostlinné říše propadli přeji i v novém roce
příhodné podmínky k provozování tohoto koníčku. Myslím, že
jeho podstatou je stejně určitý návrat k přírodě, které jsme
se odcizili a která nám ať už vědomě, nebo nevědomě chybí.
Tak ať nám ty naše kytky k naší radosti rostou i v tom roce s
hezkou číslicí – 2015.
Žádné komentáře:
Okomentovat