Psát o Gasterii batesianě je možná
zbytečné. U nás už o ní psali mnohem větší odborníci a
odbornice na sukulenty a tak mi nezbývá, než opakovat, co už bylo
možné si přečíst. Nakonec, nic nového pod sluncem.
Na druhou stranu, Gasteria batesiana je
tak pěkná kytka, že si zaslouží být připomínána opakovaně.
Zvláště dnes, kdy není zas tak velký problém ji sehnat.
První batesianu jsem si přivezl z
Letňan, tedy přivezl jsem si hned dvě. Ta druhá byla určena coby
rostlina pro zkrášlení pracoviště, tedy byla jedním ze
sukulentů určených k tomuto účelu. Zmiňuji to záměrně. Tyto
sukulenty byly zasazeny do truhlíků, kde měly dost místa a blízko
velkého okna, kterým na ně celé dopoledne svítí slunce.
Tady se přímo ukázkově ukázal
„přírodní výběr“. Některé rostliny si přivlastnily
většinu prostoru, jiné časem záhadně zmizely, některé
nepřežily. Gasterie batesiana dnes obývá většinu truhlíku,
dost se rozrostla a ukázala, co dovede, když se jí poskytnou
příhodné podmínky a dostatek místa.
To její sestra, kterou jsem si přivezl
je sice už přesazená do většího květníku, ale kromě původní
přibyly „jen“ dvě nové odnože. Myslím, že jí mám tak osm
let a když jsem ji kupoval, jistě měla už nějaký rok života za
sebou.
Jak jsem se dočetl, batesiana je
dlouhověká kytka, a na pěstování není nijak přehnaně
náročná. Nepatří k nejmenším, ale takový pěkný sukulent
vynikne právě v té nepřehlédnutelné velikosti.
Nakonec, přebytečné odnože jistě
snadno najdou nové majitele a pokud jí neposkytnete příliš
místa, aby se mohla roztahovat, nebude to tak hrozné. Nejdelší
listy té mé měří necelých dvacet centimetrů.
Ještě zmíním, že se mě Gasterie
batesiana líbila natolik, že jsem nezůstal u jediné. V prodeji je
více forem. Rok po té první přibyla další. Z výstavy
plzeňských kaktusářů jsem si přinesl krásnou, temně zelenou
formu. Bohužel, díky kořenovce téměř nepřežila a tak jsem si
při loňské návštěvě této výstavy přinesl tu samou, novou.
Teď vypadá, že se ta stará díky opakované zálivce Careem přece
jen vzpamatuje.
Tu novou jsem jím už zaléval
preventivně, vybíral jsem malou, za pár desetikorun, za necelý
rok přece jen trochu přirostla. Co je na těchto gasteriích tak
pěkné? Je to jejich zvláštní povrch pevných, tuhých listů,
na kterém zas můžeme obdivovat rozmanitost a dokonalost přírody.
Kromě povrchu je pěkná i barva listů i jejich zajímavý tvar.
Gasterie batesiana pochází z jihu
Afriky, konkrétně ona se vyskytuje na nejsevernějším místě
výskytu gastérií. Roste kolem řek i na skalách, na internetu
jsem se dočetl, že roste i na dost úrodné půdě. Nadmořská
výška v místech výskytu je mezi 500 a 700m.n.m.. Přes léto má
ráda vydatnější zálivku, tedy s přihlédnutím, k tomu, že je
sukulent spíš vlhčí, ne mokrou propustnou zeminu. Nemusí mít
přímo slunce, ale světla má ráda co nejvíc.
Pojmenována byla po nadšeném
sběrateli jihoafrických sukulentů Johne Batesovi o kterém jsem se
pomocí překladače dozvěděl, že byl Angličan a snad průvodčí
v trolejbuse. Co v první polovině minulého století mohlo být
docela prestižní zaměstnání.
1 komentář:
Taky bych chtěla takto umět fotit povrchy, budu se muset pochlapit a dát se do toho. Gasterie dosud šly mimo mě, jsou tvrdé a zespodu odesychají, ale při bližším pohledu mají své kouzlo. Eva
Okomentovat