sobota 21. února 2015

Gasteria batesiana

Psát o Gasterii batesianě je možná zbytečné. U nás už o ní psali mnohem větší odborníci a odbornice na sukulenty a tak mi nezbývá, než opakovat, co už bylo možné si přečíst. Nakonec, nic nového pod sluncem.


Na druhou stranu, Gasteria batesiana je tak pěkná kytka, že si zaslouží být připomínána opakovaně. Zvláště dnes, kdy není zas tak velký problém ji sehnat.


První batesianu jsem si přivezl z Letňan, tedy přivezl jsem si hned dvě. Ta druhá byla určena coby rostlina pro zkrášlení pracoviště, tedy byla jedním ze sukulentů určených k tomuto účelu. Zmiňuji to záměrně. Tyto sukulenty byly zasazeny do truhlíků, kde měly dost místa a blízko velkého okna, kterým na ně celé dopoledne svítí slunce. 


Tady se přímo ukázkově ukázal „přírodní výběr“. Některé rostliny si přivlastnily většinu prostoru, jiné časem záhadně zmizely, některé nepřežily. Gasterie batesiana dnes obývá většinu truhlíku, dost se rozrostla a ukázala, co dovede, když se jí poskytnou příhodné podmínky a dostatek místa.


To její sestra, kterou jsem si přivezl je sice už přesazená do většího květníku, ale kromě původní přibyly „jen“ dvě nové odnože. Myslím, že jí mám tak osm let a když jsem ji kupoval, jistě měla už nějaký rok života za sebou.


Jak jsem se dočetl, batesiana je dlouhověká kytka, a na pěstování není nijak přehnaně náročná. Nepatří k nejmenším, ale takový pěkný sukulent vynikne právě v té nepřehlédnutelné velikosti.
Nakonec, přebytečné odnože jistě snadno najdou nové majitele a pokud jí neposkytnete příliš místa, aby se mohla roztahovat, nebude to tak hrozné. Nejdelší listy té mé měří necelých dvacet centimetrů.


Ještě zmíním, že se mě Gasterie batesiana líbila natolik, že jsem nezůstal u jediné. V prodeji je více forem. Rok po té první přibyla další. Z výstavy plzeňských kaktusářů jsem si přinesl krásnou, temně zelenou formu. Bohužel, díky kořenovce téměř nepřežila a tak jsem si při loňské návštěvě této výstavy přinesl tu samou, novou. Teď vypadá, že se ta stará díky opakované zálivce Careem přece jen vzpamatuje.


Tu novou jsem jím už zaléval preventivně, vybíral jsem malou, za pár desetikorun, za necelý rok přece jen trochu přirostla. Co je na těchto gasteriích tak pěkné? Je to jejich zvláštní povrch pevných, tuhých listů, na kterém zas můžeme obdivovat rozmanitost a dokonalost přírody. Kromě povrchu je pěkná i barva listů i jejich zajímavý tvar.


Gasterie batesiana pochází z jihu Afriky, konkrétně ona se vyskytuje na nejsevernějším místě výskytu gastérií. Roste kolem řek i na skalách, na internetu jsem se dočetl, že roste i na dost úrodné půdě. Nadmořská výška v místech výskytu je mezi 500 a 700m.n.m.. Přes léto má ráda vydatnější zálivku, tedy s přihlédnutím, k tomu, že je sukulent spíš vlhčí, ne mokrou propustnou zeminu. Nemusí mít přímo slunce, ale světla má ráda co nejvíc.


Pojmenována byla po nadšeném sběrateli jihoafrických sukulentů Johne Batesovi o kterém jsem se pomocí překladače dozvěděl, že byl Angličan a snad průvodčí v trolejbuse. Co v první polovině minulého století mohlo být docela prestižní zaměstnání.




1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Taky bych chtěla takto umět fotit povrchy, budu se muset pochlapit a dát se do toho. Gasterie dosud šly mimo mě, jsou tvrdé a zespodu odesychají, ale při bližším pohledu mají své kouzlo. Eva