Abych dnes napsal také alespoň pár
nových řádků, prošel jsem starší fotky a narazil na jednu
mrazuvzdornou kytku, tedy spíš kytičku, vzhledem k tomu, jak
drobně a křehce působí. Zdání ale klame, na balkoně bez
problémů přečkala už pár zim.
Sedum sedoides, nebo také Rosularia
sedoides. Semprevivella sedoides. Kytku mám od paní Dagmar
Petrlíkové a vlastně těch málo informací, které o ní mohu
poskytnout jsem vyčetl z jejího článku, který je na jejích
stránkách k dohledání.
Z něho jsem se dočetl, že Sedum
sedoides pochází z vyšších nadmořských výšek z hor Indie,
Kašmíru a Pakistánu.
Také jsem dal na rady z článku,
týkající se umístění rostliny, umístění mimo přímé slunce
a větší požadavky na vlhkost zeminy. Jde na ni pouze ranní a
časně dopolední slunce. Od jara do zimy celkem pravidelně
zalévám.
Samotné rostlinky, to jsou takové
růžice světle zelených lístků. Z růžic vyrůstají na
tenoučkých stolonech malé rostlinky, které ochotně zakořeňují
ve vedlejších květináčích. Životaschopná rostlina, která
nebýt květů, asi by byla lehce přehlédnutelná.
Ale to se změní v okamžiku, kdy se
objeví první květy. Myslím, že první se objevují už koncem
května a vydrží kvést až do podzimu, jednou kvetla ještě
začátkem prosince. Možná, že to bylo jen nezvykle teplým
podzimem.
Jak ve svém článku zmiňuje paní
Petrlíková, rostlina (v našich podmínkách?) netvoří semena.
Podle mě je to tím, že se na prašnících netvoří pyl. Ale těmi
odnožemi se naprosto dostačujícím způsobem o četné potomstvo
postará.
Tak pokud by někdo zatoužil oživit
svůj balkon (nebo skalku) vděčně kvetoucí rostlinou, Sedum
sedoides může být jedním z vhodných adeptů.
Žádné komentáře:
Okomentovat