Dnes představím svou nejstarší
bromélii, která je zároveň i jednou z kytek služebně
nejstarších. Prožila se mnou nejméně třiatřicet let, možná
víc. Tedy jak už je to u bromélií, na ta samá, ale její
potomci, nové a nové odnože.
Čínský oves, to je její český
název, i když s Čínou nemá nic společného, pochází z
Brazílie, Paraguaye, Uruguaye a Argentiny. V době mého mládí
byla celkem rozšířenou pokojovou květinou, dnes už má zřejmě
dny své největší slávy za sebou. Hlavně díky větší nabídce
bromélií, než byla před lety.
Bilbergie nutans patří mezi
nejskromnější a nejvděčnější pokojové rostliny, má ale
jednu pro pěstování v bytech nežádoucí vlastnost, její trsy se
časem rozrůstají do příliš velkých rozměrů.
Vlastně když jsem její odnož před
lety dostal, byla umístěná na chodbě paneláku a ne v bytě. Byl
to už pořádný trs, zřejmě už někde v pokoji překážel.
Odnož, která šla oddělit dost z
tuha jsem tenkrát dal na skříň v kuchyni, kde bylo dostatek
světla a tepla. Odměnou byly další odnože a první hezké květy,
díky kterým jsem po této bromélii už dlouho před tím, než se
ke mně dostala, se zalíbením pokukoval.
Růžové listeny a zelené, modře
lemované květy, odlišující se výrazně od květů, které jsem
tehdy znal se mně v té době zdály mimořádně exotické. Za nějaký rok už byl trs příliš
velký a stěhoval se do mého pokoje, kde sice nebylo tolik světla,
ale podmínky byly přesto na tolik vyhovující, že přirůstal dál
a dál.
No, nakonec milá bilbergie na té
chodbě také skončila, ale po těch letech, kdy její trs tvořilo
i větší množství starších růžic už moc okrasným dojmem
nepůsobila. Když potom před lety přišlo nařízení, že se
kvůli požárním směrnicím musí uvolnit i místa v mezi
poschodí, bylo o jejím osudu téměř rozhodnuto.
Nedalo mi to, dvě nebo tři mladé
odnože jsem si odnes do práce. Nejdřív jsem je měl na skříni,
teď, už opět po přesazení do většího květináče bydlí zas
na chodbě. Když jsem si ji nesl na focení, už se pěkně
pronesla. Celý trs má tvar oválu, největší jeho šířka je
pomalu metr a půl. Jednotlivé listy růžic měří kolem šedesáti
centimetrů na délku, tři centimetry na šířku. Květenství je
přibližně stejně dlouhé, jako listy, růžové listeny měří
kolem deseti centimetrů, samotné květy sedm.
Jaké má tedy tato nenáročná, ale
prostorově naopak docela náročná kytka požadavky. Samozřejmě
se jí lépe daří na větším světle, kde i lépe kvete. Zalévám
jednou, dvakrát týdně, zem by neměla vyschnout, ale myslím, že
delší čas přežije, i když se to někdy stane. Občas je dobré
nalít vodu i do středů jejích růžic, ty kořeny co má, plní
stejně víc funkci upevňovací, než vyživovací. Pokud oddělujete
odnože, měly by být alespoň patnáct, dvacet centimetrů dlouhé.
V přírodě rostou bilbergie jako
epifyty i jako zemní bromélie. Jeden zdroj, který jsem našel
uvádí šedesát čtyři druhů bilbergií. Na stránkách
věnovaných broméliím
je uvedeno čtyřicet osm druhů, ovšem
čtyři sta dvacet kultivarů bilbergií. Mezi nimi je velké
množství opravdu nádherných kytek, možná se k nám také časem
některé z nich dostanou.
Ano ano, i já jsem měla tuto Billbergii jako první bromeliovitou doma po řadu let. Ale nevím, jak dopadla. Je to už moc dávno. Eva
OdpovědětVymazat