Když jsem poprvé představoval
Tilandsii narthecioides, „chlubil jsem se tak zvaně cizím peřím“,
to jsem také v tehdejším článku
přiznal. Přišla mi bez necelých dvou měsíců před dvěma lety
od mistra pana pěstitele s dvěma dlouhými květními klasy na
kterých po pár dnech začaly vykvétat jednotlivé, bílé květy.
Ta krásná tilandsie z prvního článku
vyrostla na Moravě, ve skleníku a v péči opravdového odborníka.
Bylo otázkou, jak poroste dál. Dostala místo u okna na východ,
coby zelená tilandsie nepotřebuje moc slunce, nějakou chvíli
během dopoledne na ni také zasvítí, pokud je zrovna slunný den.
Nějaký čas potom, co odkvetla začaly
mezi listy starých růžic vyrůstat růžice nové. První rok dost
pomalu, stále byly docela malé. Podstatně rychleji začaly růst
další rok. Loni na podzim se v jejich středech objevil zárodek
budoucího kvetení. Nové rostliny sice nedosáhly velikosti
předešlé generace, na druhé straně panelák není pro pěstování
tilandsií tím nejideálnějším prostředím.
Celou tu dobu jsem se o ně snažil
dobře starat, žízní určitě netrpěly. Přes léto rosení každé
ráno, v zimě opatrněji ob den. S tím novým kvetením jsem měl
docela obavy. S Tilandsií narthecioides přišla i jí podobná
Tilandsie dodsonii která se rozhodla potěšit mě svým květem
první rok v zimě. Vyrostl celkem dlouhý květní klas, květ se
ovšem neotevřel jediný. Prostě česká zima pro tyto tilandsie
není to, co v době květu potřebují.
Tilandsie narthecioides se tedy už od
podzimu stala velkým objektem zájmu a sledování. Rosil jsem ji
každý den, aby měla dost potravy pro své květy. Pozoroval jsem
vývoj květenství, jak se pomalu vyvíjí do toho typického
žebříčku......Který se jak jsem očekával měl ještě dlouho
prodlužovat a zvětšovat. Počítal jsem s tím, že by zas mohla
začít kvést někdy koncem dubna. Ale to jsem se přepočítal.
První květ se objevil na tom krátkém,
sotva osmicentimetrovém květenství už začátkem února. Od té
doby se objevilo na těch dvou květenství postupně více než
dvacet květů, dnes kvete další a myslím, že ještě pár bude
následovat. Ten, který vidíte na fotkách je z minulé neděle.
Mohu připomenout to, co jsem psal už v minulém článku. Květ se
začíná otevírat odpoledne, večer začíná vonět. Vůně těch
letošních květů je slabší, než těch předloňských, ale co
bych chtěl vzhledem k tomu, jak málo světla a slunce bylo v
letošní zimě. Časně ráno je květ ještě pěkný, ale už po
osmé začíná vadnout.
Nějakou dobu jsem váhal, jestli je to
letošní kvetení úspěchem, nebo neúspěchem (to jsou starosti,
co?), kloním se spíš k tomu úspěchu. Jen mám tak trochu obavu,
zda v tom paneláku kytky i my lidé nezačínáme tak trochu
degenerovat.
K odkazu na krásnou píseň dnes
přidávám ještě dva odkazy pro všechny, které zajímají záhady
historie a památky na ty, kteří tu byli nějakou tu tisícovku let
před námi.
Žádné komentáře:
Okomentovat