Mimochodem už tehdy jsem přemýšlel, kde to malé aloe přišlo k tak zvláštnímu jménu. Tak tedy patří mezi jednu z patnácti rostlin, která dostala své jméno na počest francouzského botanika, inženýra a agronoma Bernarda Descoings. Také spisovatele a znalce afrických a madagaskarských rostlin, o kterých jeho knihy převážně jsou.
Právě z Madagaskaru Aloe descoingsii pochází. Konkrétně z provincie Tulear, nebo také Toliara. Místo se nachází blízko obratníku Kozoroha. Aloe descoingsii se zde nachází ve dvou mírně rozdílných podobách. Aloe descoingsii sub.descoingsii by se podle informací z internetu měla nacházet ve výškách kolem 350 m.n.m. a měla by mít tmavě zelené listy s bělavými skvrnami. Aloe descoingsii sub.augustina roste ve výškách o 150 metrů nižších. Ta by se měla odlišovat užšími, více šedozelenými listy.
Možná to byla právě ta má první Aloe descoingsii, která se stala jednou z obětí vlnatky, nebo kořenovky. Ty, které dnes vidíte na fotkách mám v práci a listy mají spíš zelené. Protože při focení ještě úplně nerozkvetly, květy vám představím na starších fotkách Martina, já bych je stejně tak pěkně nevyfotil. Ty patří té první aloi, která je dnes v nějakém sukulentním nebi.
Květy Aloe descoingsii mají sice docela výrazné zbarvení, jsou však hodně malé. Jejich krása nejvíc vynikne při zvětšení, jako na těchto fotkách.
https://youtu.be/q6wVijh2n9g
Žádné komentáře:
Okomentovat