sobota 21. března 2015

Aloe descoingsii

Že čas rychle utíká, to snad ani nemusím psát. Bez měsíce to bude sedm let, kdy jsem na Zelené listy napsal článek o své tehdejší velké sukulentní lásce, o Aloe descoingsii.


Mimochodem už tehdy jsem přemýšlel, kde to malé aloe přišlo k tak zvláštnímu jménu. Tak tedy patří mezi jednu z patnácti rostlin, která dostala své jméno na počest francouzského botanika, inženýra a agronoma Bernarda Descoings. Také spisovatele a znalce afrických a madagaskarských rostlin, o kterých jeho knihy převážně jsou.


Právě z Madagaskaru Aloe descoingsii pochází. Konkrétně z provincie Tulear, nebo také Toliara. Místo se nachází blízko obratníku Kozoroha. Aloe descoingsii se zde nachází ve dvou mírně rozdílných podobách. Aloe descoingsii sub.descoingsii by se podle informací z internetu měla nacházet ve výškách kolem 350 m.n.m. a měla by mít tmavě zelené listy s bělavými skvrnami.  Aloe descoingsii sub.augustina roste ve výškách o 150 metrů nižších. Ta by  se měla odlišovat užšími, více šedozelenými listy.


Možná to byla právě ta má první Aloe descoingsii, která se stala jednou z obětí vlnatky, nebo kořenovky. Ty, které  dnes vidíte na fotkách mám v práci a listy mají spíš zelené. Protože při focení ještě úplně nerozkvetly, květy vám představím na starších fotkách Martina, já bych je stejně tak pěkně nevyfotil. Ty patří té první aloi, která je dnes v nějakém sukulentním nebi.


Květy Aloe descoingsii mají sice docela výrazné zbarvení, jsou však  hodně malé. Jejich  krása nejvíc vynikne při zvětšení, jako na těchto fotkách.



Aloe descoingsii patří k nejmenším, ale také určitě nejkrásnějším aloím. Roste docela pomalu, což je velká výhoda a když ji nenapadnou shora zmíněné bestie, roste bezproblémově. Tam, odkud pochází je průměrná teplota něco přes 24°C. Nejvyšší se vyšplhá ke 40°, nejnižší je kolem 14°. Z toho lze odvodit, že je to celkem teplomilná rostlina.



Ty současné rostliny mám na okně, kde svítí slunce většinu dne, pokud je tedy zrovna na obloze. Světla mají dostatek, vodu dostanou jednou týdně. Množství závisí na ročním období a okolnostech s tím souvisejících.



Ty přeživší sukulenty na jaře preventivně několikrát za sebou zaliji roztokem z granulátu Careo. Škoda, že jsem s tím nezačal dřív, na druhé straně, jedna malá útěcha tu je, na místo těch sukulentů, co už se rozloučily, může přijít nějaká nová kytka.

https://youtu.be/q6wVijh2n9g

Žádné komentáře:

Okomentovat