Sedum pachyclados, někdy také uváděné
jako Rhodiola pachyclados je jedním z mých nejoblíbenějších
mrazuvzdorných obyvatelů lodžie u mých rodičů. Na jedné
pracovní návštěvě jsem poprosil o jednu jeho miniaturní růžici.
Zasadil jsem ji do truhlíku k ostatním rozchodníkům, z nichž
některé z nich se se mnou během pár zim rozloučily. Tak uvolnili
místo těm odolnějším i tomuto novému přistěhovalci.
Přešly už tři další zimy a jak
vidíte, Sedum pachyclados stále žije, rozrůstá se a ještě i
kvete. Typickým květem rozchodníků, tedy podobou, ale v barvě
bílé. Snažil jsem se najít o něm na internetu něco zajímavého.
Většinou se všichni zmiňují o tom, jaký je to pěkný
rozchodník, jak snadno a vděčně roste na plném slunci.
V článku jedné z našich největších
odbornic na rozchodníky, paní Petrlíkové jsem se dozvěděl,
odkud pochází. Z Afganistánu a Pakistánu, tedy ze zemí, kam by
dnes kvůli nějakému rozchodníku už asi nikdo nejezdil. Měl by
tam žít v nadmořských výškách 2400 – 3400 metrů nad mořem.
Naštěstí pro příznivce skalniček a pěkných kytek byl za to
téměř půl století, co se mezi skalničkáři šíří dostatečně
namnožen a rozšířen do světa.
Určitě si to zaslouží, bude jistě
ozdobou každé skalky a stejně se uplatní v nějaké misce, nebo
truhlíku na balkonech a lodžiích. Náročný opravdu není, stačí
od jara do konce podzimu podle tepla a slunce jednou až dvakrát
týdně přiměřeně, někdy spíš opatrně zalít. V zimě, když
nemrzne rozchodníky také opatrně, tak jednou za měsíc zaliji.
Místo chce světlé a slunné, u mě má slunce téměř celé
dopoledne.
Myslím, že si tento nenáročný
rozchodník svou zajímavou a velmi hezkou barvou i tvarem svých
malých růžic bude získávat stále víc příznivců.
Žádné komentáře:
Okomentovat