Dnes vám představím
dvě tilandsie najednou. Rostou spolu už nějaký ten rok přivázané
na stejném kolíku, tak to ani jinak nejde. Obě tilandsie mají
nějaké to NEJ. Co se týká růstu, jsou s přehledem jedny s
nejpomalejším tempem přirůstání. Další nej, jsou dost vzácné
a docela těžko se shánějí a poslední nej, určitě nepatří k
nejlevnějším, tedy zejména T. penascoensis. Pro ty, pro které
jsou obě novinky bych měl ještě napsat, která je která. Ta
kterou tvoří růžice sametových listů může trochu připomínat
T.sucrei je T.penascoensis, ta, která připomíná
chlupatější T.tricholepis je stellifera.
Fotku Tilandsie
penascoensis jsem před pár lety uviděl na internetu a byla to
láska na první pohled. Ovšem ta na té fotce vypadala podstatně
jinak, než ta má. Bílá, „chlupatá“ s oranžovým květním
klasem, z něhož vykukovaly zelené květy. Zelené květy u
tilandsií jsou pro mě vždy mimořádně přitažlivé a zajímavé.
A tak když jsem před pěti lety u Koehres v sousedním Německu
objednával můj další tehdejší sen, T.peiranoi, řekl jsem si,
že když už se odvázat, tak pořádně a objednal jsem si i tu
penascoensis. Přišla asi taková, jakou vidíte na dnešní fotce.
Peiranoi od té doby nejméně čtyřikrát kvetla a už má opět na
květ, u penacsoensis si nejsem někdy jistý, zda je živá, nebo
ne. Možná roste, ale asi tak opatrně, že to na ní nepoznám. To,
že žije mi letos dokázala docela přesvědčivě, za krátkou dobu
ji vyrostl na fotce dobře patrný nový kořen.
S Tilandsií stelliferou to bylo zas trochu jinak. Před pár lety jsem dostal
nabídku tilandsií od jednoho pěstitele ze severu Moravy. Přivezl
je ze svých cest po Jižní Americe. Nevím sice, jestli se odtud
mohou jen tak přivážet, na druhou stranu, když už tu jsou,
stejně je někdo koupí. Tu stelliferu jsem si první rok nekoupil,
objednal jsem si jiné. Ale prohlížel jsem si stále její fotky na
internetu, přemýšlel, co na ni kdo může mít a čím déle jsem
se na ty fotky díval, tím víc mi bylo jasnější, že ji chci
také. Kupodivu byla k mání i za rok po té nabídce.
Jak už jsem zmínil,
na první pohled připomínala mi T.tricholepis, ale jak se u mě
zabydlovala a i když velmi, velmi pomalým tempem přirůstala,
získávala si mě víc a víc. Sice také nevypadá jako ta na
fotkách přímo z Peru, kde ji pro svět příznivců tilandsíí
objevila známá rakouská pěstitelka paní
Hromadnik, někde v provincii Ancash,
blízko města Huari ve výšce 3000m nad mořem. Tak to je jasné,
že musí vypadat jinak, než když roste na okně v paneláku. Sice
na místě, kde je nejvíc světla, ba i občas slunce. Ale horské
podnebí, horský vzduch, mlha, vítr.....
O Tilandsii
penascoensis jsem toho také moc nenašel, z toho mála co teď vím
mohu napsat, že pochází z Mexika, z Oaxacy. Její „objevitelé“
jsou další známí znalci tilandsií paní Renata Ehlers a pan
Lautner. Na fotce paní Ehlers je T.penascoensis rostoucí na
kamenech, nebo skalách, asi to s ní bude podobné, jako se
stelliferou.
Dnes, když už mám
fázi, že jsem chtěl každou vzácnou tilandsii za sebou. Ono i
podle ceny se dá usuzovat že čím dražší, rovná se sice
vzácnější, ale rovná se zároveň obtížněji rostoucí. Že
bych se někdy dočkal zelených květů, penacsoensis, o tom si
zřejmě můžu tak nechat zdát. Ani stellifera v paneláku zřejmě
nevykvete. Nevědět, jaké jsou to „vzácnosti“, asi by nikoho
neohromily. Důkazem toho jsou i slova, která dnes Martin pronesl,
když jsem mu je přinesl k vyfocejí. „Co je to za Příšerky
s.r.o. ? No, pokud jste ten film od Pixaru viděli, jistě mi dáte
za pravdu, že ty příšerky byly docela roztomilé.
Ještě něco pro
příznivce hobitů:
1 komentář:
Moc pěkné příšerky, náhodou stelifera je vysoce elegantní, patří k mým privilegovaným. Eva
Okomentovat