Někdy se říká, zlaté české
ručičky. Dnes vám představím výplod takových rukou, i když
sám nevím, kdo byl jejich majitel. Je zřejmě zaměstnancem jedné
z našich botanických zahrad, kde zkřížením dvou rostlin,
Kohlerie Šárky a Pearcey hypocyrtiflory přivedl na svět novou
rostlinu.
Jak jsem se k ní dostal já ? Ne,
nikde jsem ji v botanické zahradě netrhal. Byl jsem jednou na
návštěvě podobných botanických nadšenců a ti ji právě
dostali od někoho darem. Dar rozdělili a obdarovali i mě, pro
případ, že u nich by se rostlince nevedlo.
Nevěděl jsem, co je rostlina zač,
jen jsem věděl, odkud pochází. Netušil jsem ani, že je to
kultivar a tak když jsem se po letech začal shánět, co je vlastně
zač, pomohla další rostlinám nakloněná spřízněná duše,
paní Eva, která má ty vyhledávací schopnosti i přehled o
rostlinách značně větší než já.
Přiznávám, že jsem správně tušil,
že rostlina patří k čeledi podpětovitých, které zahrnují
kolem 120 rodů a 2000 druhů. Během let jsem těchto rostlin také
několik pěstoval, vždy spíš jen nějaký čas. Mají svou krásu
a jistě se mnohým lidem líbí, vždyť co je pěstitelů Afrických
fialek. Také jsem si to období, trvající asi dva, tři roky
prožil.
Na druhé straně přes všechny
kvality i krásu květů podpětovitých, jsem k těmto rostlinám až
na pár výjimek nenašel hlubší vztah. Tu dnešní rostlinu jsem
si považoval jako dar od někoho, koho si vážím a také se mi
docela zamlouvala barva jejích listů.
Docela bez problémů zakořenila, ale
potom, už zasazená do země, začala nějak vadnout. Na poslední
chvíli jsem ji znovu nařízkoval a nechal ve vodě zakořenit.
Abych to neprodlužoval, ta rostlina, kterou vidíte na fotkách je
už můj třetí pokus.
Možná to s podpětovitými moc
neumím, možná je tato x Pearceria trochu choulostivější. Co
jsem vypozoroval, nesnáší ani přelití, ani přílišné
vyschnutí. Chce dostatek světla, ale zřejmě by ji nesvědčilo
přímé slunce. Když už, tak ranní, nebo pozdně odpolední.
Když poprvé rozkvetla, stále jsem
čekal, že se její květ ještě nějak rozvine, otevře. Zůstal
tak, jak byl. Trochu mi svým tvarem připomínal akvarijní rybu
čtverzubce s otevřenou tlamkou, jen ty zuby chybí. Ta barva, ta už
je ale jiná. Když si na internetu vyhledáte
Pearceu hypocyrtifloru, jednoho z jejích rodičů, bude vám zřejmé,
kde se ten zvláštní tvar květu vzal.
Nevím, jaký osud tohoto zajímavého
křížence čeká. Zda skončí jako rarita, nebo se dostane dál do
světa, mezi příznivce podpětovitých i jiných zajímavých
rostlin. Když už je na světě, přeji mu samozřejmě tu druhou
možnost.
Nu vida, chlupáček.
OdpovědětVymazatTak s těmito rostlinkami mám podobnou zkušenost. Loni v létě jsme koupili Kohlerii ve skleníku na Konopišti. Měli jsme jí v kuchyni asi metr od okna, kam nesvítí přímé slunce a zalévali asi jako africké fialky (nepřelévali, ale nenechávali úplně vyschnout). Do měsíce začala podivně vadnout a jakoby od krčku odcházet. Někdy v prosinci už byla totálně pryč. Letos jsme se na jaře na Konopišti zase zastavili a neodolal jsem a znovu jsem Kohlerii koupil, protože jsem si řekl, že jí můžu poskytnout lepší podmínky. A výsledek po cca 2 měsících a asi 3 pokusech s přemístěním? Opět vadnutí listů začínající od spodu stonku a postupně úhyn celé rostliny. Ze čtyřech rostlin zbyly 2 a ani ty nevypadají nic moc. Už nevím co s tím....
OdpovědětVymazat