Občas se stane, že si s kytkou domů přineseme nějaký bonus. Často nechtěný v podobě nějakého nevítaného hmyzu, například vlnatky, nebo puklice. Jednou jsem si takto splnil dlouholetý sen, koupil jsem si krásnou rostlinu parožnatky, poměrně vzrostlou a drahou. Bohužel, v květinářství jsem si nevšimnul, že je poměrně dost napadená puklicí. Ač jsem tehdy puklici hubil, jak jsem uměl, vždy se znovu a znovu objevila. Když se potom začala stěhovat i na jiné rostliny, skončila puklice i s parožnatkou v popelnici. Docela drastické řešení, ale na nic lepšího jsem v té době nepřišel.
Nemusí být jenom takové bonusy, někdy vám u kytky vyrůstá i další, která se třeba i hodí. U tilandsií, které si přinesete, nebo vám přijdou poštou po nějakém dni objevíte, že na listu vyrůstá něco malého, zeleného. Většinou tak malého, že zprvu nevíte, o co se může jednat, pokud už s tím nemáte zkušenost. To milimetr, dva velké, zelené, co si někdy můžeme splést s mšicí je ze semínka vyrůstající mladá tilandsie.
Než bude tilandsii připomínat, uteče hodně vody, nebo spíš uběhne nějaký ten rok. Pokud na takovou, právě život začínající tilandsii na své rostlině narazíte, můžete se rozhodnout, zda ji dát šanci, nebo zda je pro vás dlouhou dobu neurčitelný druh nezajímavý.
Pokud se rozhodnete, ponechat ji na živu, je asi velkou chybou s takto miniaturní rostlinkou manipulovat a nějak ji „přesazovat“. To jsem udělal, když jsem dostal první zásilku tilandsií, na kterých se takové čerstvě vzrostlé, sotva dva milimetry velké rostlinky nacházely. Dal jsem je na vatu, kterou jsem častěji rosil, předpokládaje, že co nejvíc vlhka jim bude svědčit. Špatný předpoklad, uhnily, nepřežila ani jediná. Časem jsem pochopil, že nejlepší možnost, alespoň co znám, je nechat je právě tam, kde se nachází. Na listu jiné tilandsie, kterou bude rosit, tak, jako bychom ji rosili, kdyby na ní žádný malý semenáček jiné tilandsie nebyl.
Samozřejmě, že při plánovaných výsevech je rosení častější, zřejmě hlavně v pěstírnách tilandsií, kde je zapotřebí vypěstovat co nejvzrostlejší tilandsii za co nejkratší čas. I tak si myslím, že to příliš rychlé nebude.
Další „rozkvetlou“ tilandsií je Tilandsie tricholepis. Tak u té mi bylo hned jasné, co to bude zač. Když jsem si tilandsii koupil, při pozorném prohlédnutí jsem zjistil, že přímo na odkvetlém klásku jednoho výhonu začínají z klíčících semen růst nové rostlinky. Martin to tehdy, v roce 2007 vyfotil. Rostlinky také na mateřské rostlině vydržely nějaký rok, možná dva a potom přesídlily na jinou podložku. Ne, že bych tolik toužil po dalších tricholepisech, ale bylo to takové pozorování, zda poroste, neporoste.
Nakonec se uplatnily jako podložka pro další tilandsie, jak vidíte na fotce. Na jedné návštěvě jsem dostal kousíček Tilandsie brealitoensis, moc malý na to, abych ho při své „šikovnosti“ někam přimontoval. V té době mi také přišel objednaný semenáček tilandsie ericii, s jehož velikostí to bylo obdobné. Tak jsem je posadil do toho malého trsu tricholepisu. Celkem úspěšně se spolu s ním zvětšují.
Teď tento trs také vykvetl, dokonce v květních klasech jsou vidět i žluté minikvítky, což se u mých tricholepisů tak často nestává. Květenství probíhá skrytě a nejednou začne růst semeník, jako důkaz, že proběhlo.
Tak to je o těch dnešních bonusových tilandsiích téměř vše. Dost často se stalo, že nějaká taková bonusová tilandsie, právě začínající svou životní pouť chvíli rostla a potom se rozloučila. Také někdy spadla a ztratila se. Někdy to vyjde, někdy ne. Když si od toho raději nebudete moc slibovat, třeba vám taková rostlina také vyroste a dočkáte se i toho květu. Ale pár let to potrvá.
Žádné komentáře:
Okomentovat