Semivivu jsem v práci vyfotil během jara, když se do oken, kde je mezi ostatními sukulenty umístěná, nejvíc opíralo slunce. Tedy samozřejmě ve dnech, kdy svítilo. Přes zimu zelená a svěže vypadající růžice listů se začala více vybarvovat a její průsvitné konce listů, s jakoby chlupatým, nebo roztřepeným koncem, se začaly naklánět k jejímu středu. Tak právě v této chvíli by se mohlo začít zdát, že rostlina chřadne a už toho před sebou moc mít nebude.
Opak je pravdou. Nějaký týden po focení vykvetla, vlastě dokvétá poslední z jejích čtrnácti nenápadných kvítků. Semiviva patří mezi neodnožující haworcie, ale díky schopnosti našich pěstitelů se občas nabízejí rostliny vypěstované ze semen. Kdo má rád zvláštní rostliny, sukulenta a třeba ještě haworcie k tomu, semiviva by pro něj mohla být vhodnou rostlinou.
Ty konečky vypadají jako utkané, nejraději bych si na to sáhla, ale asi to bude tvrdé a šustivé. Jak se to může tak zázračně vytvořit? Budu ji shánět. Eva
OdpovědětVymazat