Proč nezasadit strom

Hned na začátek musím uvést na pravou míru, jak je to s tím názvem článku. V časopise National Geographic jsem četl článek o americkém Detroitu, velkém městě, které zažilo svou slávu, potom jistý úpadek a teď se zřejmě opět pozvedá. V tom článku se mně líbila jedna věta pána, který se město snažil zkrášlit svým způsobem. Jak? To je patrné z jeho věty. Proč nezasadit stromy, které tak málo chtějí a tolik toho dávají?  Tedy spíš proč sázet.

Myslím, že většině z nás se líbí stromy v přírodě a snad i ve městech, v ulicích a městských parcích. Chápu, že někdy je nepříjemné, když se strom vysadí blízko oken bytu, kde může po čase trochu víc stínit. Mám rád světlo, co nejvíce světla a v takto stíněném bytě by se mně asi nelíbilo.

Když jsou stromy na místě, třeba v parku, kde nepřekáží, to je jiná. Nebo překáží? V části Plzně kde bydlím je hezký park. Tedy už je ho mnohem méně, než ho bývalo. Překážel. Byl blízko trati Plzeň- Praha, nebo spíš Praha-Plzeň podle města většího a známějšího. Trať se modernizuje a za čtyři miliardy se délka trati zkrátí údajně o šest kilometrů a sto metrů. Trasa železnice se napřímí, postaví se náš nejdelší tunel vedoucí  pod vrchy Chlum a Homolka.  Speciálně k tomu k nám z Německa dorazila největší razící souprava, pokřtěná na Viktorii. Prostě zas vítězství techniky a smělých lidských plánů, které zrychlí dopravu mezi Prahou a Plzní, zrychlí už beztak zrychlený čas a spěch naší doby. Dříve se mohl člověk cestou  vlakem rozhlížet po krajině, dnes vlak pojede tak rychle, že se krajina jen mihne kolem.

No, pokrok je pokrok, ten se nezastaví. To musel respektovat i park a stromy, které tady rostly desítky let a musely uhnout, aby nepřekážely. Lidé se možná chodí dívat, jak stavba začínala i pokračuje (hotovo má bát příští rok na podzim), já spíš vnímal, jak mizí stromy, kolem kterých jsem čtyřicet let chodil, které za tu dobu vyrostly. Každý týden jich ubývalo víc a víc, kus parku zmizel. Naštěstí dost jich ještě zbylo.

Odneslo to ještě daleko víc stromů, které stály v blízkosti trati a překážely pracím s modernizací trati spojeným.  A jak jsem viděl, odnesly to i stromy, které s modernizací tratě moc společného neměly, na jaře se kácelo kolem trati i v částech, kde nová část nepovede. Možná by hrozilo, že při vichřici spadnou na koleje a ohrozí vlak, prostě taková čistka kolem tratě, kdy asi není čas, možná i vůle přemýšlet nad tím, které stromy se dají za případné nebezpečí považovat a které už ne. Mně to někdy přijde, že je třeba zaměstnat lidi, nebo takové akce, kdy se kácí, co je v cestě bez nějakého většího přemýšlení. Asi nejsem odborník a nemám ty správné informace.
 

Když si vezmete, kolik stromů v průběhu lidské existence a myslím hlavně v průběhu minulých dvou století muselo nám lidem a našim zájmům jít z cesty, není potom otázka z úvodu článku namístě?
Pokud soudím podle sebe, vždy, když vidím nějaký z těch několika stromů, které jsem zasadil a které mě od té doby už o pěkných pár metrů přerostly, mám z toho dobrý pocit a vždy prožívám trochu radosti. I když jsou to pro kolemjdoucí jen anonymní stromy, pro mě jsou to „mé“ stromy a když nic jiného, alespoň budou tím, co tu jednou po mně zůstane.

Můj praděda už dávno před lety vysadil u hřiště, které patřilo plzeňskému Sokolu na Slovanech každému vnoučeti jeden strom. I to se mi zdá hezké, zasadit strom pro někoho, koho máme rádi, kdo je nám blízký. Ty stromy tam dodnes stojí, alespoň některé, je jim kolem 80 let.

Některé pesimistické předpovědi ohledně naší budoucnosti praví, že bude i krize energetická. Až přijde zima a bude chybět energie, kdo nás zahřeje? Zřejmě by to zas zůstalo na dřevu stromů a i z tohoto rize praktického důvodu by bylo nejlepší mít jich kolem sebe co nejvíc.

Tak si někdy tu otázku zkuste také položit. Doufám, že si na ni kladně odpovíte a ze svého stromu, nebo stromů budete mít jednou také radost.