Kam se také od konce dubna, někdy až do poloviny října musí vejít i nemrazuvzdorné sukulenty a jiné, sezónní kytky, jako je třeba begonie boliviensis, fialový oxalis a ještě jedna hlíznatá liána, jejíž název mi právě vypadl z hlavy.(Už jsem si vzpomněl, glorioza.)
Vidím, že ta paměť už není, co dřív bývala i když já měl myslím vždy velmi dobrou paměť. Tak si teď už jenom pomalu vybavuji, která z těch rostlin, které se dnes na tom malém prostoru tísní je tu už nejdéle. Vzpomínám si, je to malý netřesk od jednoho už před tím čtvrtstoletím velmi starého pána, kterého jsem služebně navštívil.
Tehdy mu možná bylo devadesát, nebo mu do tohoto věku moc nechybělo. Byl to farář v Kraslicích a měl velkou krásnou zahradu, myslím, že jsem od něj dostal těch sazenic víc, ale přežil jen ten malý netřesk.
No, nemohou přibývat do nekonečna, už i já si to začínám uvědomovat, byť mi to poznání pranic netěší. Tak nevím, zda vám ty fotky předkládám coby inspiraci, jak si na lodžii nebo balkon pořídit trochu přírody, nebo spíš jako odstrašující příklad, jak to může dopadnout, když to s množstvím kytek „kapánek“ přeženete. Odpovědět si může každý sám.
1 komentář:
Máte pěknou výstavu sukulentů a krásně zelenou gloriozu, co jsem naposledy viděla, tak ta byla chlorotická. Šlápnout se asi moc nedá?
Okomentovat