Tak jsem v botanické zahradě Giardini Ravino Ischia přišel k semenům podražce, který se po zdech zahrady, jinak zaměřené spíš na kaktusy a v menší míře na sukulenty vyskytuje přímo přehojně. Budiž mi to alespoň malou omluvou. Tím podražcem je porostlá celá dlouhá stěna zahrady v ulici, kde se do této zahrady vchází, může to být také její poznávací znamení. Upoutají vás hlavně velikánské květy této liány, spousty těch, co už odpadly se válí jako nějaké mírně zmuchlané, hnědé kapesníky na úzkém chodníku u této stěny.
Je jasné, že rozumný člověk by si řekl, co by dělal s takovou mnohametrovou liánou, která i kdyby tady v našich zeměpisných šířkách vyrostla, stejně asi nikdy nevykvete a kam by ji dal….Botanický šílenec takto neuvažuje, napřed jedná, až potom myslí.
Když už jsem ta semínka dovezl až do Plzně, co s nimi? Nějaké jsem poslal milé kolegyni Zuzce do Brna, která je na kytky podobně ujetá. Potom jsem jí téměř záviděl, když jí už ze semínek rostly malé rostlinky a mně stále nic. Možná to bylo tím, že já je tehdy v červnu před čtyřmi lety vysázel rovnou na balkon a neměly tam tolik tepla. Za nějaký týden mně ale také vzešly. Nějaké vzešlé rostlinky se brzy rozloučily, jiné později, pár nejodolnějších jedinců vydrželo déle až nakonec do dnešních dnů zbyly dvě rostliny. Zuzce myslím během její dovolené všechny uschly.
No, v našich podmínkách vyletněný na balkoně nerostl podražec nějak skvěle. Byla to taková slabá liánka, „normální“, kytkami nezasažený člověk by ji nejspíše vyhodil. To mně jí bylo líto vyhodit a tak jsem ji po zimě téměř utrápené odnesl znovu vyletnit na balkon, kde znovu nabyla trochu sil, aby se to celé přes další zimu opakovalo.
Předminulý podzim jsem ji dal k oknu v meziposchodí, kde je dost světla a milá liána se tam tak nějak zabydlela, že jsem ji už minulé léto ani na balkon nepřenášel. Rostla si jak chtěla, u země celkem zdřevnatěla a zesílila. I když zas tak moc pěkná nebyla, v tom meziposchodí nepřekážela. Že by na tom místě co je mohla někdy kvést, to mě ani nenapadlo.
Ale stalo se. Možná za to mohly ty letošní červencová vedra a slunce, které do jejího velkého okna svítilo téměř celé odpoledne. Při jednom zalévání jsem si všiml jednoho jediného, už poměrně velkého poupěte. No, nebyla to tak pěkná kytka, abych si ji každý den důkladně prohlížel. To, nevydrží, to spadne, ozval se ve mně starý pesimista.
Ale budoucí květ se každým dnem zvětšoval, až se minulou sobotu konečně otevřel. U toho okna šel špatně fotit, omlouvám se za „kvalitu“ obrázků, berte to spíš jako důkaz, co se dá vypěstovat v paneláku. Nechybí-li pěstiteli patřičná dávka šílenosti. Na starších Martinových fotkách z Ischie jsou květy podražce v plné kráse, navštívíte-li Ischii a její krásné botanické zahrady Ravino a La Mortela, určitě chybu neuděláte a možná si nějaké exotické semínko také přivezete.
Zkoušel jsem najít, o který že podražec vlastně jde. Nejpodobnější se mi zdá Aristolochia gigantea pocházející z Brazílie. Ten květ, co mně v meziposchodí paneláku vykvet měří na výšku 24cm, u květu zmíněného podražce je uvedeno až 30cm. To by v lepších podmínkách, které v Brazílii má jistě mohlo být. Ale co mě mate, u Aristolochie gigantey se uvádí, že její květy velmi zapáchají. Když vykvetl ten květ minulou sobotu, voněl pěkně, jako citrón.
Žádné komentáře:
Okomentovat