Jako by se tři z mých čtyřech
katopsů domluvily a rozhodly se, že mi konec léta zpříjemní
svými květy. Dvěma do rozkvětu ještě nějaký čas zbývá,
ten, který jsem koupil pod označením Catopsis sp. Guatemala II
spíš už dokvétá.
Jeho kvetení probíhalo téměř měsíc
a najednou rozkvetly dva ze tří „sourozenců“. Ten třetí,
nejmenší ještě tak nevyrostl, možná proto, že byl ve stínu
svého „rodiče“, který mu trochu stínil.
Tu rostlinu předchozí generace vidíte
na první fotce. Záměrně jsem ji odstranil až po jejím vyfocení.
Když její potomci začínaly kvést a
zároveň začínaly růst jejich odnože, rozhodla se opustit tento
svět. Ztratila zelenou barvu, zežloutla a zhnědla a tak nějak
zprůsvitněla a zvodnatěla, přímo bylo vidět, jak z ní odchází
život.
Po vyfocení na ni stačilo lehce
zatlačit, vyvrátila se o odpadla. Tak elegantně končí svůj
život některé katopsy. Měl jsem ještě Catopsis sp. Guatemala I,
ten se se mnou rozloučil definitivně, ani žádnou odnož
nezanechal. Po odkvětu věnoval veškerou energii do tvorby semen,
bylo to během obzvláště tmavé zimy před třemi lety. Semena
jsem sice zkoušel vysít, ale nevzešla. Možná jsem pro ně neměl
vhodné podmínky.
Čím se liší tyto Guatemalské
katopsy? Vypadají téměř stejně, jednička má matnější
povrch listů, dvojka je má lesklé, zelené, což u té mé
rostliny díky zalévání, tedy rosení vodou z vodovodu tak úplně
neplatí. Odlišnost se projeví při kvetení. Jednička měla
kratší květní stonek s menším množstvím květů, myslím, že
tak šest sedm. Snad byly o malinko větší, než u dvojky. Ta to
zas vynahradila rozvětveným stonkem květenstvím a desítkami
postupně vykvétajících květů.
Že bych si těch květů zas tak moc
užil, to nemohu napsat. Oba tyto katopsy mě překvapily dobou svého
kvetení. Otevírají se, když se začíná stmívat a zavřou se v
časných dopoledních hodinách. Takže květ, který vidíte na
fotce, se už zavírá, je téměř odkvetlý. Květy obou katopsů
celkem příjemně voní, tedy pokud nekvetou v zimě. To se stalo
právě u předchozí generace tohoto katopsu. Asi na nějakou vůni
v tom šeru neměl ani pomyšlení.
O katopsy se starám jako o tilandsie,
nakonec, jsou to příbuzní a v nekvetoucím stavu mohou některou
„zelenou“ tilandsii i připomínat. V období světla a tepla
rosím klidně každý den, po zbytek roku nejméně třikrát týdně.
O katopsech je to dnes vše, ještě
připojím odkaz na jeden zajímavý dokumentární film:
Pěkné, zajímavá barva, skoro meruňková. Eva
OdpovědětVymazat