Tillandsie po letech

Čas je veličina velmi relativní. Je rok málo, nebo hodně? Pro jepici nepředstavitelná doba, pro želvu, nebo strom, žijící víc než století jen zlomek života.

foto (c) Martin Hetto

Letos v květnu se na kvetení zas chystala má první tilandsie. Tilandsii caput medusae jsem si koupil začátkem května před třiadvaceti roky. Dodnes mám v paměti, jak jsem nevěřícně zíral na pro mě tehdy neznámé rostliny přilepené na kameni. I jak jsem se nemohl rozhodnout, která z nich se mi líbí více a tak jsem koupil obě dvě. Caput medusae i ionanthu. Víc jich tam naštěstí tehdy neměli.

foto (c) Martin Hetto

Ale o své první tilandsii jsem psal už několikrát. Dnes to má být úvaha spíš nad tím, jak dlouho s námi v bytech mohou tilandsie vydržet. Myšleno tím při obyčejné péči nás amaterských nadšenců, kteří nějakou tu rostlinu v bytě ke spokojenosti potřebují.

foto (c) Martin Hetto

Přirozené domácí prostředí tlandsií je od podmínek našich bytů přece jen dost odlišné, ale jak dokazují třeba mé tilandsie, pár desítek let s námi klidně vydrží. Ne všechny, ne vždy, ale když si spočítám, kolik tilandsií se se mnou rozloučilo a kolik vydrželo, drtivá většina vydržela.

foto (c) Martin Hetto

První T, ionantha, koupená zároveň s T. caput medusae nepřežila přílišnou péči, konkrétně každodenní zimní zalévání. U tilandsií s tou péčí platí, že méně je někdy více. Nejlépe je mít jich tolik, kolik jich bez přílišného násilí zvládáme, což platí u všech kytek. Musím přiznat, že u mě je to množství několikanásobně překročeno a mohl bych jít spíš odrazujícím příkladem.

foto (c) Martin Hetto

Také jsem někdy slyšel, i četl, že tilandsie se mohou léty zmenšovat, nebo začít postupně degenerovat. Myslím, že většina rostlin, pěstovaných v našich bytech vypadá jinak, než tam, kde jsou doma. Stačí se jen podívat, jak rostou fíkusy a třeba ibišky někde v Řecku, nebo Itálii. I tamější sukulenty rostou daleko bujněji, než v našich podmínkách.

foto (c) Martin Hetto

Má Tilandsie caput medusae je sice dostatečně velká, ale její listy už asi nejsou tak efektně zkroucené jako u té první generace. Také je vidět, že je asi spokojenější, když roste v trsu, tvořeném nejméně třemi generacemi. Protože ta „výroční“ fotka caput medusae je jen ta první, doplněná je staršími fotkami téže rostliny. Já vím, třiadvacet let není žádné výročí, ale zatím je to nejdelší doba, ve které se mnou jedna tilandsie ve více generacích přežívá.

foto (c) Martin Hetto

Ještě jsem přidal fotky Tilandsie kammii, tu mám také nějakých deset let. Fotky jsou z letošního roku, těsně před tím, než rozkvetla. Tato semišová, nenápadná CITESovka je docela vděčná a také se tváří, že ještě nějaký ten rok vydrží. No, snažit o to se budu muset také já.

Aloe distans

Dnes vám zas představím jednu pěknou rostlinu, ke které mám díky tomu, jak jsem k ní přišel takový trochu bližší vztah. Některé rostliny nekoupíme v obchodě, nebo na prodejní výstavě, nepřijdou po objednání v balíku.

Tak od začátku. Jsou to čtyři roky a pět měsíců, co jsme podruhé a zatím naposledy navštívili Ischii. Hned první den jsme se procházeli  jednou z hlavních ulic Foria, asi největšího a nejznámějšího města ostrova. Na konci té ulice stál bytový dům, u něj závora, aby na parkoviště, které k němu patřilo nemohla cizí auta. A u té závory taková velká nádoba na kytky. Takové, jako jsou i na našich náměstích s květinovou výzdobou, tamější rostliny jsou zas jiné, trochu exotičtější. Mezi těmi rostlinami bylo i jedno až příliš vysoké aloe, na jeho spodní části už téměř chyběly listy, za to na ní rostlo několik mladých odnoží, z toho jedna u hlavního kmene rostliny částečně odlomená, hlavou dolů.

Já hned na Martina, že takto tam ten malý chudák zajde, že ho půjdu dolomit a zachránit. On na to, že ne, že to aloe je jednak moc velké, za druhé, že nebudu rvát cizí kytky a že je to na té hlavní ulici, plné lidí nemyslitelné vůbec. Musel jsem uznat, že má jako většinou pravdu.

Jenže touto ulicí jsme procházeli během toho týdne několikrát a já se vždy nezapomněl podívat, zda tam ta jedna odnož stále visí, nebo zda už ji někdo „zachránil“.  No, ono takových bláznů asi zas tak moc nebude. Zbývala poslední noc dovolené a po poledni odjezd autobusem. Vždy, když jsem se tu noc probudil, vzpomněl jsem si na to aloe.

foto (c) Martin Hetto

Ráno jsme naposledy zajeli do Foria, nakoupit nějaké jídlo na dlouhou, téměř den a noc trvající cestu autobusem. A já zas podlehl své zelené vášni a i když bylo to sobotní ráno na té ulici hodně lidí, to nalomené mládě neznámého aloe jsem odlomil.

foto (c) Martin Hetto

Na třech prvních fotkách vidíte, jak vypadalo po nějakém čtvrt roce, kdy už si užívalo českého dopoledního slunce na lodžii.   Tam tráví období od zhruba poloviny května až do doby, než začnou hrozit noční mrazíky. Letos se do kumbálu, kde přeřívá na regále u okna zimu stěhovalo až 11.října. V tom kumbálu přes zimu vždy trochu degeneruje, zřejmě bych měl zalévat méně, aby nemohla v zimě vytahovat.

To, jak vypadá v současné době vidíte na Martinových fotkách z minulého týdne. Dnes je už opravdu trochu přerostlá. Na výšku 43cm, růžice v průměru v nejširších místech dosahuje kolem dvaceti centimetrů. Jestli takto poroste dál, za chvíli se na ten zimní regál nevejde a začnu přemýšlet, kam s ní dál. Letos, ani příští rok to snad nebude. Naštěstí už při zemi vyrostlo potomstvo, zatím velmi přijatelných rozměrů, tak u mě může alespoň v podobě další generace zůstat.

foto (c) Martin Hetto

Na internetu, mezi fotkami aloí jsem hledal, jakou aloi jsem si to jako jednu ze živých památek na Ischii přivezl. Nakonec se mi nejvíc podobná zdála Aloe distans.  Nevím ale jestli je to správný název, nebo zda se dnes už nejmenuje Aloe perfoliata. Protože mi správné názvy zas tak moc netrápí, už jsem se tím dál nezabýval, stejně je pro mě stále aloí z Foria. Každopádně by původně měla pocházet z Kapska v Jihoafrické republice.

foto (c) Martin Hetto

Měla by být hodně odolná, nenáročná a dobře pěstovatelná. To mohu potvrdit.  O Aloi distans i perfoliata jsem se dočetl, že se na jihu Evropy a zřejmě i na jiných místech světa, kde je větší teplo a světlo staly vděčnými, zahradními rostlinami, které snáší i delší období sucha a někdy i nízké teploty kolem nuly. Na té Ischii a myslím, že i jeden v středomoří je celkem rozšířeným druhem a možná se časem ve větším množství zabydlí i víc na sever, ve sklenících milovníků sukulentů a  na světlých místech našich bytů.      

Jak si v paneláku pořídit menší „botanickou“

Za prvé, omlouvám se za kvalitu dnešních fotek. Fotil jsem před pár týdny, nebylo moc dobré světlo a hlavně nebyl dobrý fotograf. Ta botanická, to je také velká nadsázka, ale jak z fotek uvidíte, obvyklé množství kytek, které se většinou v bytech na oknech nachází to také není.

Dnešní článek by se také klidně mohl jmenovat jak si v bytě způsobit problém. Tím myslím pořídit si větší množství kytek, než se dá v pohodě zvládnout. Tedy když jsou, starám se o ně, ale někdy je to docela vysilující.

Co se paneláku týká, je tu alespoň u těch postavených před pár desetiletími jeden problém pro milovníky květin. Okna nemají parapety, na které by se postavily kytky, vyžadující maximum světla, tedy alespoň toho, co jim může běžný byt nabídnout.

Martin je hodně tolerantní, ale občas mi připomene, že množství kytek v bytě je poněkud neúnosné.

Na druhou stranu k tomuto množství sám přispěl. Tedy svou dobrotou a šikovností. V minulém bytě mi z dřevěných latí a čirého dutinkového polykarbonátu zhotovil na okna stojany, na kterých přibývalo tilandsií a dalších kytek.

Se stěhováním do nového bytu přišla nová starost. Staré stojany nešly díky odlišným rozměrům použít. Martin ještě dříve, než začalo stěhování zhotovil stojany nové, které vidíte na fotkách. Prosadil, že stojany budou zabírat jen dva díly trojdílných oken, aby se třetí díl okna mohl otevřít a dalo se dobře větrat. No, dnes jsou v obou pokojích před tím třetím dílem stolky na kolečkách, pochopitelně s kytkami. V kuchyni je naštěstí na takový stolek málo místa.

Ještě k stojanům. Jsou především na tilandsie. Jen nejspodnější patro je z bytelnějšího dřeva, na těžší květináče s voskovkami a sukulenty. Stojany je také nutné dobře zajistit proti pádu. Kytky se nenacházejí jen na těchto stojanech. Jsou i na jiných místech, kam se vejdou a kde je alespoň přiměřené množství světla.

Tak pro ty, kdo bydlí v paneláku, nebo jiném bytě bez okenních parapetů a jsou šikovní, by mohly být Martinovy stojany inspirací. Pokud nechcete mít moc starostí, jeden bude stačit. Nebo to můžete brát také jako varování před problémy a starostmi a být rádi, že ve vašem bytě se nenachází ani jediný okenní parapet.

Catopsis morreniana

Dnes vám představím další kvetoucí katopsis. Catopsis morreniana, který je u nás z katopsů asi nejsnáze sehnatelný by měl být zároveň i nejlépe a nejsnadněji rostoucím katopsem. Ten můj byl možná výjimkou, potvrzující pravidlo. Zvykal si nejméně dva až tři roky.

foto (c) Martin Hetto

Rostlině, kterou jsem dostal, listy víc odcházely, než přirůstaly. Když už se téměř loučila, vyhnala jednu odnož, která začala lépe růst a dokonce i vykvetla. Třetí generaci zastupují tři rostliny, jedna velká, právě kvetoucí a dvě mladší a menší, které jejich mateřská rostlina vyhnala o něco později, než tu první, kvetoucí.

foto (c) Martin Hetto

Myslím, že v této době je Catopsis moreniana už aklimatizovaný, přivyklý podmínkám paneláku a zálivce sice převařenou, ale vodovodní vodou. Zas se mi potvrzuje, co si myslím už pár let. Rostliny, coby zelené živé bytosti si také zvykají, přizpůsobují se. Tedy pokud jsou podmínky alespoň relativně přijatelné. Pochopitelně, v Kostarice, nebo v Mexiku, odkud pochází a kde roste nespočet generací má úplně jiné podmínky k životu. Nezbývá, než si cenit toho, že se nakonec přizpůsobí a roste i v našich bytových podmínkách.

foto (c) Martin Hetto

Tedy co k životu v bytě potřebuje. Základem je dostatek světla, umístění blízko okna. Pěstuji ho sice v květináči, který je naplněn směsí rašeliníku s trochou hrabanky. Dá se pěstovat i jako epifyt, v bytě by měl být kořeny v mechovém balu, který udrží větší vlhkost z rosení. To by mělo směřovat především do středu růžice, aby z její nálevky mohl čerpat vodu. V letních dnech s vyšší teplotou rosím téměř každý den, když se teploty začínají snižovat, opatrněji tak třikrát, čtyřikrát týdně. V zimě se teplota v bytě pohybuje kolem dvaceti stupňů a katopsy při ní dobře přezimují.

foto (c) Martin Hetto

Katopsy jsou podle mých zkušeností docela nenáročné. I když by se stejně jako tilandsie měli rosit dešťovou vodou, dlouhodobě docela dobře přežívají i rosené vodovodní, převařenou vodou. Pokud se v bytech pěstují v květináčích, substrát by měl být hodně propustný, vhodný je rašeliník. Substrát by neměl být přemokřený, aby nedošlo k hnití kořenů a celé rostliny.

foto (c) Martin Hetto

Na rozdíl od naposledy představeného katopsu, morreniana kvete ve dne. Jeho květy, jak sami vidíte moc parády nenadělají. Ale jinak ty jeho růžice světlezelených, zdánlivě křehkých listů působí svěžím a docela hezkým dojmem. Zas jedna taková nenápadná, ale docela zajímavá kytka.

foto (c) Martin Hetto

Sedum rubrontinctum cv.Aurora

Na úvod dnešního příspěvku napíšu, co vše se vztahuje ke jménu, nebo slovu Aurora.  Vše není z mé hlavy, která už dost zapomíná, ale z internetu, který je při hledání vědomostí a znalostí jistě nejen pro mě nezbytný pomocník.

foto (c) Martin Hetto

Tak tedy Aurora může být ženským jménem. Také jménem římské bohyně jitřních červánků. Aurora znamená také jitřenku, nebo úsvit. Aurora byl také název tajné finské společnosti. Je to i název českého nakladatelství, jméno lázní v Třeboni. Jmenují se tak tři města v Americe, ještě více hotelů v různých městech, jmenuje se tak plán Evropské kosmické agentury na průzkum měsíce. Jistě je známý i ruský křižník Aurora, mimochodem, nebyl jediným křižníkem tohoto jména. Ten druhý byl britský. A dnes vám na Martinových fotkách představím další Auroru, sukulentní, Sedum rubrotinctum cv. Aurora.

foto (c) Martin Hetto

Sedum rubrontinctum přišlo letos začátkem  léta s už představenými ledebouriemi. Ve své zelenější podobě, i v té méně zelenější formě, která se nazývá Aurora. I když všelijak panašované zelenobílé formy rostlin nevyhledávám, tato forma, nebo kultivar s menším obsahem chlorofylu v listech mě hodně zaujal. I před tím, než došlo k vybarvení listů tak, jak je vidíte na fotkách, měly listy zajímavou barvu.

foto (c) Martin Hetto

 Zbytky původního zbarvení jsou na fotkách ze strany, kde na rostlinu nesvítí slunce.  Ty zelenavě zbarvené listy mi připomněly takové dětské odznaky, nebo přívěsky z fosforu z mého dětství, které když byly přes den na světle, nebo slunci, za tmy svítily takovým zelenkavým světlem.   V noci spím a tak jsem se ani nepřesvědčil, zda ty listy v noci také nesvítí. Možná je to jen otázka času, kdy nějaké japonské, nebo čínské pěstitele napadne do DNA rostlin vpravit DNA světlušek, nebo jiných svítících hub a živočichů. A pokud se lidstvo svou vědou, technikou a jinými okolnostmi dřív nezničí, třeba se dočká i v noci svítících sukulentů.

foto (c) Martin Hetto

Proč se tak rozepisuji a píšu takové nesmysly, no protože toho o tomto rozchodníku moc nevím. Pochází z Mexika, byl objevený v roce 1948 a je možné, že je křížencem Seda pachyphylla a stahlii. Pokud je to pravda, tak v kráse asi  předčil oba rodiče. Z toho, co jsem se dočetl na stránkách pana Jandy, od kterého i obě formy tohoto rozchodníku mám se jedná o velmi nenáročnou rostlinu, tedy s jedinou, ale podstatnou výjimkou. Je náročná na světlo a slunce. Bez jejich dostatku se nepředstaví v celé své kráse.

foto (c) Martin Hetto

Sedum rubrontinctum v základní podobě jsem měl pár let v práci, kde celkem dobře rostlo, ale nikdy se moc nevybarvilo. Asi mu chybělo letnění, střídání teplot v zimě a v noci. Ta letošní rubrontincta, umístěná od začátku na balkoně lépe rostla a s odcházejícím létem se i docela pěkně vybarvila, tedy hlavně představená Aurora. To slunce si užily jen během dopoledních hodin, mít ho většinu dne, byly by pravděpodobně mnohem vybarvenější.

foto (c) Martin Hetto

Zimu budou muset přečkat v paneláku za oknem, kde budou zřejmě strádat,zřejmě už nebudou tak dobře vypadat, ale i po dlouhé zimě se opět vrátí jaro, slunce a tím i radostnější doba nejen pro sukulenty a jiné rostliny.
  
https://youtu.be/jo-2QL3hSLU