Čas je veličina velmi relativní. Je
rok málo, nebo hodně? Pro jepici nepředstavitelná doba, pro
želvu, nebo strom, žijící víc než století jen zlomek života.
Letos v květnu se na kvetení zas
chystala má první tilandsie. Tilandsii caput medusae jsem si koupil
začátkem května před třiadvaceti roky. Dodnes mám v paměti,
jak jsem nevěřícně zíral na pro mě tehdy neznámé rostliny
přilepené na kameni. I jak jsem se nemohl rozhodnout, která z nich
se mi líbí více a tak jsem koupil obě dvě. Caput medusae i
ionanthu. Víc jich tam naštěstí tehdy neměli.
Ale o své první tilandsii jsem psal
už několikrát. Dnes to má být úvaha spíš nad tím, jak dlouho
s námi v bytech mohou tilandsie vydržet. Myšleno tím při
obyčejné péči nás amaterských nadšenců, kteří nějakou tu
rostlinu v bytě ke spokojenosti potřebují.
Přirozené domácí prostředí
tlandsií je od podmínek našich bytů přece jen dost odlišné,
ale jak dokazují třeba mé tilandsie, pár desítek let s námi
klidně vydrží. Ne všechny, ne vždy, ale když si spočítám,
kolik tilandsií se se mnou rozloučilo a kolik vydrželo, drtivá
většina vydržela.
První T, ionantha, koupená zároveň
s T. caput medusae nepřežila přílišnou péči, konkrétně
každodenní zimní zalévání. U tilandsií s tou péčí platí,
že méně je někdy více. Nejlépe je mít jich tolik, kolik jich
bez přílišného násilí zvládáme, což platí u všech kytek.
Musím přiznat, že u mě je to množství několikanásobně
překročeno a mohl bych jít spíš odrazujícím příkladem.
Také jsem někdy slyšel, i četl, že
tilandsie se mohou léty zmenšovat, nebo začít postupně
degenerovat. Myslím, že většina rostlin, pěstovaných v našich
bytech vypadá jinak, než tam, kde jsou doma. Stačí se jen
podívat, jak rostou fíkusy a třeba ibišky někde v Řecku, nebo
Itálii. I tamější sukulenty rostou daleko bujněji, než v
našich podmínkách.
Má Tilandsie caput medusae je sice
dostatečně velká, ale její listy už asi nejsou tak efektně
zkroucené jako u té první generace. Také je vidět, že je asi
spokojenější, když roste v trsu, tvořeném nejméně třemi
generacemi. Protože ta „výroční“ fotka
caput medusae je jen ta první, doplněná je staršími fotkami téže
rostliny. Já vím, třiadvacet let není žádné
výročí, ale zatím je to nejdelší doba, ve které se mnou jedna
tilandsie ve více generacích přežívá.
Ještě jsem přidal fotky Tilandsie
kammii, tu mám také nějakých deset let. Fotky jsou z letošního
roku, těsně před tím, než rozkvetla. Tato semišová, nenápadná
CITESovka je docela vděčná a také se tváří, že ještě nějaký
ten rok vydrží. No, snažit o to se budu muset také já.
Žádné komentáře:
Okomentovat