Díky tomu, že před dvěma dny
vykvetla, bude dnes představena Hoja thomsonii. Někdy nesprávně
psaná thompsonii. To „p“ uprostřed do názvu nepatří, protože
je pojmenovaná po jednom ze dvou pánů, kteří ji objevili, po
Thomasu Thomsonovi. K jejímu objevení došlo podle údajů na
internetu již v roce 1883 v borových lesích v horách indického
Assamu. V nadmořské výšce kolem 900 m.n.m.
Hoja thomsonii se vyskytuje ještě v
Tibetu, Číně a v Thajsku. Díky tak velikému území jsou u této
voskovky i některé rozdíly ve velikosti listů. Ty mohou být buď
se světlými skvrnami, nebo téměř bez nich. Pokaždé jsou díky
krátkému, hustému porostu chloupků jakoby sametové. Té mé měří
ty největší na délku 6cm, na šířku něco přes 2cm. Květy
mohou být bílé, nebo narůžovělé.
Nedá mi to a ještě se vrátím k
objeviteli této rostliny, resp. k tomu druhému. Je jím Joseph
Dalton Hooker (1817-1911), vzdělaný Angličan, lékař, cestovatel,
botanik. Procestoval mnoho zemí, Antarktidu, Indii, odkud do Anglie
přivezl rododendrony, Tibet, Maroko, Nový Zéland, Austrálii,
Falklandské ostrovy, pohoří Himaláj a Severní Ameriku. Stal se
ředitelem londýnské botanické zahrady. Po plně prožitém životě
zemřel ve spánku ve věku 94 let. Vidíte, jak ten zájem o
botaniku lidem svědčí.
Zpátky k dnešní voskovce. Byla jedna
z prvních, kterou jsem si objednal, od našeho pěstitele a
průkopníka pěstování těchto rostlin, pana Hojného. Když
přišla, řekl mi můj kolega v práci, který se o kytky moc
nezajímá, že je to nejzajímavější voskovka, kterou u mě
viděl. Zřejmě díky těm tmavozeleným, pěkně tvarovaným,
sametovým listům.
No, musím přiznat, že Hoja thomsonii
se k mým nejoblíbenějším nepřiřadila. Nejdříve jsem ji měl
v práci, kde začala dobře růst, ale to nemělo dlouhého trvání.
Navíc zachutnala vlnatce a nakonec jsem byl rád, že jsem zachránil
kousek stonku s třemi páry listů. Na tři díly rozdělené jsem
je znovu ve vodě zakořenil, zasadil. Začaly růst, ale potom vždy
shodily nové listy, jeden z těch řízků se rozloučil a zbylé
dva se jen s těmi původními listy dva roky nehnuly. Když už mi
docházela trpělivost, zkusil jsem ještě poslední možnost, dát
je do kuchyně na okno, kde je nejvíc světla.
Na internetu jsem se před tím dočetl,
že by ji měl vyhovovat spíš stín a větší vlhkost. Ono je
těžké najít nějaký přesný návod na jednotlivé druhy
voskovek, nakonec je většinou každý pěstujeme v trochu jiných
podmínkách. A hlavně záleží na přizpůsobivosti rostlin
samotných. Každopádně to přestěhování Hoji tomsonii prospělo,
začala pomalu, ale přece přirůstat. Když jsem před pár týdny
objevil svazek s několika málo poupaty, moc nadějí, že vykvete
jsem si nepřipouštěl. Jak jsem teď vyhledával různé údaje,
dočetl jsem se, že začíná kvést v období s krátícími se
dny. Jak vidíte, rozkvetla. I se rozvoněla. Tedy nevím, jestli je
to správně, je to spíše taková nevůně. Ne přímo smrad.
Vzhledem k tomu, že rozkvetly zatím jen dva květy, je to docela
silná „vůně“, pokud by bylo květů více, mohlo by jich být
i kolem 20, byla by to už síla.
Hoja thomsonii možná může být pro
někoho výzvou, někomu může růst i kvést zcela bez problémů.
Každopádně je to další ze
zajímavých voskovek, která si jistě své příznivce najde.
Žádné komentáře:
Okomentovat