Tak se nám zas dostavilo období
krátkých dnů, dlouhých nocí a inverze k tomu. Fotit při také
tmě se dost dobře nedá a tak jsem vybral rostlinu nafocenou na
samém začátku podzimu. Koupil jsem ji jako malý semenáček na
výstavě plzeňských kaktusářů. Myslím, že to bylo před pěti
lety a tím, kdo jí vysel a tak pomohl k životu, byla zřejmě
Radka Matulová a pokud to nebyla ona, potom Jirka Maule. Ta rostlina
pocházela z jejich líhně, tedy správně pěstírny.
Myslím, že byla uvedena jako Dyckia
sp., ale pokud jsem se na internetu přehraboval obrázky Dyckií a
Hechtií, spíš mě připomínala tu druhou. Nakonec, obě jsou to
zemní broméliovité rostliny. Dyckií je kolem stovky a pocházejí
ze sušších oblastí Brazílie. Hechtií je přibližně o polovinu
méně a rostou většinou v Mexiku a na jihu USA. To cituji
Encyklopedii sukulentů.
Mezi Dyckiemi a Hechtiemi je mnoho
krásných rostlin a kultivarů. Z těch výstav plzeňských
kaktusářů jsem si během několika let přinesl tři celkem
podobné zubaté rostliny a opakovaně Dyckii marnier lapostollei,
která se se mnou nikdy moc kamarádit nechtěla.
Dnešní článek by měl být i
takovým malým upozorněním na to, jaké pěkné rostliny dovedou
naši pěstitelé ze semen vypěstovat. Vypěstovat něco úplně od
mala, to je podle mého ta největší pěstitelská radost. Vzhledem
k omezenému prostoru se takto moc realizovat nemohu, ale zhruba před
rokem mně to přece jen nedalo a u jedné české firmy jsem
objednat šest balíčků semen, z toho tři druhy mučenky. Z možná
čtyřiceti zasetých semen vzešla jedna jediná mučenka, ale úplně
jiný druh, než jsem si objednal.
Možná by se to dalo svést i na
výsevní substrát, jenže jsem vysel i pár semen z Madeiry a ta
vzešla téměř všechna. U té nejmenované firmy už nikdy nic
neobjednám, ani nejde o ty peníze, ale o zkaženou radost z těch
výsevů. No, utěšoval jsem se také slovy, co bych s tím vším
dělal, kdyby to vzešlo. Ti, kdo semena sukulentů a jiných
exotických rostlin vysévají častěji už mají jistě přehled,
která firma prodává kvalitní, čerstvé osivo a od které to moc
nevzchází.
Zpět k dnešní zemní bromélii.
Naprosto nenáročná, jednou za týden ji zespoda naliji trochu vody
do podmisky. Přiznám se, že takto ty bromélie zatím trápím
všechny, protože se obávám toho, že by po přesazení do většího
možná dost povyrostly. Nakonec, možná i v přírodě rostou v
nějaké skulině mezi kameny a ani ten pravidelný příděl vody
jednou za týden nemají. Snažím se jim to vynahradit alespoň tím,
že jsou přímo u okna, aby měly dostatek světla.
Co napsat na závěr? Snad popřát
všem, kdo si najde zálibu v pěstování a setí rostlin, aby vše
úspěšně vzcházelo a rostlo a zajímavé a pěkné kytky úspěšně
vegetovaly spolu s námi v našich domácnostech.
Žádné komentáře:
Okomentovat