Původně jsem měl
připravený pro první příspěvek v letošním roce tilandsii. Ale
jistě uznáte, že když v prvním týdnu nového roku poprvé
vykvete voskovka, dostane přednost.
O Hoje heuschkelianě
jsem psal sice už dvakrát, bylo to ale o té známější a
rozšířenější, s růžovým květem. Rozumnému člověku by
jistě stačila jedna heuschkeliana, já chtěl ještě její
žlutokvětou variantu.
Ta dříve nebyla
moc dostupná a v zahraničních prodejnách byla o dost dražší,
než ta s květem růžovým. Dnes už bývají obě za stejnou cenu,
díky relativně snadnému pěstování a dobrému růstu patří k
těm levnějším, tedy dostupnějším. Dražší je jejich
variegátní forma, například na thajské Epiphytice si ji cení
pětkrát víc, než obě zmíněné zelenolisté formy.
Ta má žlutě
kvetoucí heuschkeliana je od polské pěstitelky hojí Edyty.
Myslím, že už je u mě třetím rokem. Heuschkeliany podle mé
zkušenosti ze začátku nerostou příliš rychle, ani na kvetení
nepospíchají. Pokud mají dostatek světla a přiměřenou zálivku,
po nějaké době, u mě tak po třech letech začínají docela
přirůstat a celkem často kvést.
To dnes vyfocené a
představené květenství se otevřelo před dvěma dny. Pět
kvítků, jednotlivý nedosahuje ani pět milimetrů. Vůně nevůně,
píše se o kyselém mléce, nebo o karamelu. Mně není nepříjemná,
docela jsem si zvykl. To jak jsou pěkné vynikne hlavně při jejich
zvětšení, jinak vypadají jako malé korálky. Hladké, sytě
zelené listy dosahují maximálně tří centimetrů.
Vpravdě líbezná, Eva
OdpovědětVymazat