Anthurium sp., Semuc Champey

Před několika lety, přesně před devíti, vyšla kniha Rostliny pro vzdušné zahrady, která se pro mě opakovaně stala inspirací při rozšiřování naší zelené domácnosti. I v případě dnešní rostliny, jsem se opět obrátil na autora knihy, pana Ing. Zdeňka Ježka a v loňském roce si konečně pořídil jedno epifytní hnízdovité anturium. O těch je v knize velmi zajímavá a lákavá kapitola.

foto (c) Martin Hetto

V té jsou hnízdovitá anturia popsána jako velmi chytré rostliny, s výhodnou životní strategií. Kromě běžně rostoucích kořenů jim vyrůstají ještě kořeny směřující vzhůru, vytvářející jakýsi „kartáč“ do kterého se zachytávají různé organické zbytky, které se časem přemění na humus, ze kterého rostlina čerpá živiny.

foto (c) Martin Hetto

Tyto anturia i díky této schopnosti opatřit si výživu dorůstají větších rozměrů a to byl hlavní důvod, který mi od nich odrazoval. Když jsem ale před víc jak rokem v nabídce rostlin zahlédl i jedno, které bylo označené jako drobné, proběhl mi hlavou obrázek hezké a sympatické rostliny. Ta představa se vracela a tak bylo rozhodnuto.

foto (c) Martin Hetto

Když ono anturium ze Semuc Champey dorazilo, mělo dva menší, celkem o ničem nevypovídající listy. Jako bonus byl u anturia ještě kousek Dischidie nummularifolie. Dischidie začala pěkně přirůstat, anturium stálo, asi si zvykalo. Až koncem léta, možná po pěti měsících mu začal růst třetí list. Opravdu krásný, asi i díky němu jsem si toto anturium velmi oblíbil. Nejnovější, čtvrtý začal vyrůstat před vánoci. Měl jsem obavu, jak to zvládne v období krátkých dnů a deficitu světla. Navíc u sebe v pokoji kvůli ostatním kytkám netopím, přes noc mám okno většinou pootevřené, o teplu a světlu, co měli jeho předkové v Guatemale si může tak leda nechat zdát.

foto (c) Martin Hetto

Asi už si zvyklo na českou zimu i na panelák, nový list předčil má očekávání. Dosáhl délky 20cm, takže jak to bude s tím drobným růstem, ukáže čas. Ty vzhůru směřující kořínky už má tři, tedy mělo je už když dorazilo, jen ještě trochu poporostly. Moc rychle snad neporoste, také z toho ranního postřiku, ve kterém je jen homeopatické množství hnojiva moc výživy mít nebude. Na druhou stranu obdivuji, jak pěkné listy mu z té vody, vzduchu a světla zatím narostly. A když už mám tedy lokalitní kytku, podíval jsem se na internetu, jak to v tom Semuc Champey vypadá. Nádherné místo, ale pro mě moc daleko. Nikdy se tam nedostanu, ale alespoň malou útěchou může být tato rostlina, jejíchž předkové v tom krásném místě žili celá staletí a možná tisíciletí.