Haworthia maughanii

Stará láska nerezaví, tvrdí jedno přísloví.  Nevím, jak platné je to v mezilidských vztazích, každý jsme trochu, nebo více jiní. Ale co jde o mě a haworcie, ty se mně budou líbit do konce života.
I když na nové nemám už nikde místo a času je také čím dál méně, těch co se mnou zůstaly, si považuji.  Přečkaly nájezdy vlnatky a kořenovky, kterým se tu v práci, kde část sukulentů mám, ukázkově dařilo. Kancelář je pod střechou a v létě je někdy ve dne i v noci teplota kolem 30°C. Naštěstí po pro mě zásadním objevu přípravku Careo se ti nevítaní vetřelci z drtivé většiny ztratili a sukulenty začaly víc žít než živořit.

Dávno, tomu dávno, téměř před třiceti lety byly prodejní výstavy plzeňských kaktusářů v obchodním domu Centrum v Plzni na Doubravce a tam jsem tehdy zakoupil malinkou rostlinku Haworcie truncaty. O té dnes ale psát nebudu. Bude to o její vzhledově nejbližší haworcii, která se někdy uvádí i jako její odrůda,  Haworcie maughanii. Tedy někdy  uvedeno Hawocie truncata var. maughanii. Jak je to správně, nevím.

Obě tyto rostliny mají tlusté, sukulentní listy nahoře jakoby useknuté. To „useknuté“ místo je navíc průsvitné. Zatím co truncata má listy v jedné řadě a jsou širší a tenčí, listy maughanii rostou do spirály a jaký tvar má jejich průřez, to vidíte na fotkách. Mně zvláště Haworcia maughanii připomíná takové ty čedičové sloupy, známé jako „kamenné varhany“.

Svým vzhledem se tato haworcie řadí mezi ty nejzajímavější malé listové sukulenty, jako jsou Lithopsy, Fenestarie. Připomínající živé kameny, taková malá, krásná, umělecká dílka přírody, které zkrášlí a  dodají zajímavosti každému okennímu parapetu.

Když jsem si tehdy trunkátu přinesl domů, divil jsem se tomu, jak vzhledově odlišná je od mé první haworcie, kterou byla taková ta klasická Haworcie attenuata. V té době jsem neměl ani ponětí, jak jsou  různorodé, jako by ani nepatřily do stejné skupiny rostlin. Tedy květenství je prozradí, to mají hodně podobné.

Hawortcie maughanii, které dnes představuji mám deset let. V té době jsem si vysel několik druhů sukulentů, H. maughanii i truncata byly mezi nimi. Semena dobře vzešla a rostlinky celkem dobře rostly, i když ne všechny přežily. V té době jsem si objednal i malý semenáč maughanii, takže netuším, která z nich je která. Zpočátku nerostly rychle, pomalu se zvětšovaly, teď dokonce i odnožují.

Na zalévání nejsou moc náročné, tedy musely se přizpůsobit režimu. Které tady mají všechny sukulenty.  Napít dostanou jedenkrát týdně, nejčastěji je to pondělí. Jen se podle roční doby a množství světla a slunce mění její množství. I tak nikdy není moc velké, haworcie zalévám dost opatrně.

Musím napsat, že nejlépe se jim daří od podzimu do začátku léta. To je tu na ně příliš slunce, a je to i důsledek mé neznalosti, v době, kdy jsem prožíval největší nákupní horečku těchto rostlin. Netušil jsem, že přímé slunce pro ně není to pravé a tady na ně v létě někdy praží velkou část dne. Haworcie v přírodě rostou v zákrytu jiných rostlin, když jsem viděl fotky H.mauganii z přírody, někdy jim ze země vyčnívají jen horní části listů s průhlednými ploškami, kterými propouští světlo potřebné k fotosyntéze.

Pro ukázku, jak jsou haworcie vzhledově různorodé přikládám čerstvou fotku H.cumingii, o které jsem už před nějakým časem psal. Ale teď se tak pěkně rozkošatila, že mi to nedalo a znovu jsem ji vyfotil.