Dnešní článek je tak trochu z nouze ctnost. Nějak zlobil počítač a Martin vyměnil harddisk. Na tom starém jsem ale měl čerstvé fotky sukulentů, o kterých jsem chtěl psát. Data ze starého disku se budou do nového stahovat příští týden.
Tak jsem si pro inspiraci zalistoval fotkami na Martinových albech a do oka mi padly fotky jedné skromné a vděčné “voděnky”. Tedy voděnky píšu proto, že ve vodě tuto skromnou a vděčnou dischidii už deset let pěstuji.
Do vody občas přidám pár kapek hnojiva, aby měla z čeho žít a neživořila jen z té vody. Myslím, že i tak by přežila.
Před nějakým rokem jsem jako dárek k jedné objednávce epifytů dostal i její větší formu. Tedy větší. Listy té obvykle pěstované formy dosahují délky tak do jednoho centimetru, ta větší forma dosahuje centimetr a půl. Dal jsem jí také do vody, ale moc tam nerostla. Tak jsem ji zasadil do země, kde přirůstá oproti té malé velmi, velmi pomalu.
Díky svým srdíčkovým listům je Dischidie ruscifilia i docela atraktivní rostlinou, která časem udělá pěkné. zelené převisy. Většinou na konci srpna a v průběhu září potěší větší, či menší záplavou bílých, miniaturních kvítků. Pokud je toto množství větší než malé, zřetelně cítíte docela příjemnou vůni. Mně trochu připomíná vůni zralých jablek.
To jak jsou pěkné, vynikne hlavně při jejich zvětšení. Jak jsou malé si uvědomíte v poměru k listu, který je na délku tak do centimetru.
Co o Dischidii ruscifolii ještě napsat. Pochází z Filipín. Roste epifytně na stromech. Když ji budete řízkovat, vytéká z ní podobné mléko, jako při řízkování známějších voskovek, kterým jsou dischidie příbuzné.
1 komentář:
Delikátní, Eva
Okomentovat