Poprvé jsem ji uviděl ve svém prvním zaměstnání v jednom odlehlejším pracovišti Škodovky v Bolevci. Do jídelny na obědy jsme tam chodili do budovy, ve které byl i větší počet kanceláří. V jedné z nich měli za oknem nádherný, zvláštní kaktus. Pokaždé, když jsem šel kolem jsem jim tam kvůli tomu „kaktusu“ zíral do okna.
Nebyl to žádný kaktus, ale pryšec, to jsem tenkrát netušil. Co mělo ostny byl kaktus. Pochopitelně špatně, ostny má i dikobraz. Tehdy jsem byl ale příliš nesmělý, nebo také i hloupý na to, abych se do té kanceláře zašel optat, co jim to tam roste za divokou krásu, ani tak drzý, nebo smělý, abych si řekl o sazenici.
O tu jsem si řekl až pár let poté. Navštívil jsem kamaráda na jeho pracovišti a jedním z jeho kolegů byl i člověk zřejmě hodně nakloněný kytkám. Měl tam kromě větve s tilandsiemi i svícník a Euforbii grandicornis. Asi jsem se nad ní tenkrát hodně rozplýval a možná pronesl i něco v tom smyslu, jako že kdyby měl v budoucnu nějakou sazenici.
Neuplynul dlouhý čas a ten hodný pán mi opravdu řízek poslal. Zasadil jsem ji do nějaké zeminy pro pokojové kytky, což by ani tak nevadilo. Horší bylo to, že jsem ji chtěl udělat pomyšlení a stále a stále ji zaléval, až milá kytka z té přemíry péče a vody uhnila. Ten dobrý muž po čase poslal novou sazenici, ještě krásnější, než tu první a já si pro úspěch vše zopakoval. Reparát jsem neudělal, pro kytku to zas špatně dopadlo.
Před pár lety si Euforbii grandicornis pořídila jedna kolegyně, sedící o poschodí níž. Jednou, když jsem se tam objevil (ve správnou dobu na správném místě) mě nabídla kus tohoto pryžce, téměř už vyschlého, za to už s rostoucími kořeny. S tím, že ho vyhodí, pokud ho nebudu chtít. Hned jsem si vzpomněl na ty své „úspěchy“ s touto rostlinou a chtěl jsem odmítnout, potom mi ale hlavou probleskla myšlenka, že kdybych ji tentokrát nezahubil, mohla by to být jakási omluva, napravení jedné z chyb, a prohřešků, které vůči rostlinné říši mám.
Tentokrát už jsem nepřeléval, ale zaléval spíš opatrně. Kytka také ze začátku právě tak opatrně přirůstala. Nakonec si ale zvykla. Každý rok byl přírůstek jedno pomyslné patro, až na ten poslední, ve kterém stačila dvě, nebo tři. V přírodě dorůstá výšky i šířky kolem dvou metrů. Pochází ze Svazijska, Mozambiku, z Keni. Další zdroj uvádí i Jihoafrickou republiku.
Co jsem se dočetl o jejím pěstování dokládá i mé zkušenosti. Není to náročná rostlina. Nějaký čas trvá, než začne víc růst, což je vlastně dobře. Ale nesnáší přelití, s vodou tedy opatrně. Euphorbia grandicornis je krásná kytka, tedy svým způsobem, protože z jejích trnů může jít strach. Nevýhodou je po několika letech zřejmě její velikost, díky kterému její pěstitele čeká otázka, kam s ní, nebo co s ní. Doufám, že odpověď budu hledat až za nějaký rok.
Tento týden jsem viděl zajímavý dokument. Ne příliš veselý. Někdo by mohl říci, že některé věci je lepší nevědět. Myslím, že lepší a potřebnější je vědět. Na níže uvedené adrese dokument najdete v češtině, bohužel platnost vysílání by měla končit 8.3.2016, tedy za tři dny.
http://goo.gl/RtNNOC
Tak uvedu i adresu na ten samý dokument ve slovenštině, kdyby měl někdo zájem podívat se na něj a do MDŽ to nestihl.
https://youtu.be/8X2LebKvqXU
Žádné komentáře:
Okomentovat