Mám rád příběhy se šťastným koncem. Nemusí to být ani příběhy nekonečných seriálů a filmů. Ani známých lidí, jejichž příběhy většinou tak zajímavé, jako těch seriálových hrdinů nebývají. Realita je většinou všední.
Mezi životy svých blízkých, ač se to někomu může zdát nepatřičné a ujeté přirovnání, počítám i životy svých zelených i jinak zbarvených rostlinných kamarádů. Sdílím s nimi společný prostor, dýchám stejný vzduch a realizuji na nich svoji potřebu o někoho pečovat. Někdy úspěšně, jindy se úspěch nedostaví.
V případě dnešní rostliny se hodně dlouhou dobu, trvající možná sedm let o nějakém úspěchu nedalo mluvit ani náhodou. Před dvěma lety se situace obrátila. Teď to vypadá na šťastný konec, alespoň zatím.
Graptopetalum rusbyi je další z rostlin, které jsem “objevil” v Encyklopedii sukulentů pánů autorů Ježka a Kunteho. Tato malá až miniaturní rostlinka, pocházející z Mexika mě trochu připomínala netřesky. Spíš by mohla také připomínat miniaturní echeverii. Je to jedno, všechno je to stejná čeleď. Netřesky by v místnosti dlouho nevydržely, tak jsem chtěl vyzkoušet namísto nich rostliny jim podobné.
V Letňanech u pana Mgr. Pavelky jsem si před devíti lety koupil jednu malou rostlinu, která si hned získala mé sympatie. Dostalo se jí místa, kam jde hodně slunce. Dostalo se jí také pravidelné zálivky jednou týdně.Po nějakém čase projevila svou spokojenost malými růžicemi nových rostlinek.
Idyla dlouho nevydržela. V té době se mezi mými sukulenty začala šířit vlnatka, nebo kořenovka. Potvory, se kterými jsem měl čest se seznámit až v době mého nadšení pro havorcie, gasterie a jiné suchomilné, sukulentní rostliny.
Tito vetřelci si vždy nějakou rostlinu oblíbili víc než ostatní. Ta mohla sloužit i jako ukazatel, jestli se na daném místě nacházejí. Graptopetalum rusbyi, spolu s Ceropegií petignatii byly možná jejich největšími oblíbenci. S tou ceropegií to šťastný konec nemělo, jako i s jinými sukulenty i tilandsiemi, které má ta hnusná vlnatka na svědomí. U Graptopetala rusbyi to také dlouho moc nadějně nevypadalo. Ze začátku jsem jeho trsíky proléval Fastem a Spruzitem, vždy s chvilkovým efektem a za cenu toho, že lístky rostlin po těchto postřicích ztrácely svou pěknou barvu.
Pak se na mě a hlavně na mé rostliny usmálo štěstí v podobě pro mě úžasného objevu přípravku Careo, o kterém se zmínil jeden kolega. I když nemám rád chemii, exotické rostliny, pěstované v našich podmínkách jsou proti vlnatce dost bezbranné. A tak za příslovečných pět minut dvanáct, kdy v květníku zůstaly tři malé, neduživé, téměř zdegenerované rostliny, po opakovaném prolití ve vodě rozpuštěným granulátem zmíněného přípravku, nastal obrat. Vlnatka mizela, rostliny se vzpamatovaly a začaly odnožovat.
Jak vypadají dnes vidíte na fotkách. Průměr květníku je devět centimetrů. Ke kvetení za tím nedošlo, ale co po těch letech trápení chtít. Jsem vděčný za ty pěkné, malé listy.
Žádné komentáře:
Okomentovat