Když jsem dnešní haworcii poprvé uviděl v Encyklopedii sukulentů, vůbec se mi nelíbila. Taková nevýrazná, vodnatá, vybledlá. Ale jak jsem se na ni opakovaně díval, přišla mi zajímavá, zvláštní a svým způsobem i velmi pěkná. Snad to může být důkaz toho, že první dojem někdy nemusí být správný.
Jednu, dokonce s lokalitou na cedulce, jsem si přivezl ze stejné návštěvy Letňanech, ze které je i posledně představený pryšec. Druhá, přesně taková, jaká je na zmíněné fotce v encyklopedii dorazila týž rok, kde přesně jsem ji objednal si už nevzpomínám. Ta lokalitní, kterou dnes představuji byla výrazněji zbarvená, méně odnožující. Druhá, více průsvitnější a světlejší bujně odnožovala a její trs brzy zaplnil květináč.
Během následujících deseti let byl její velký trs napadený vlnatkou, možná i kořenovkou. Pokud mají sukulenty své nebe, doufám, že tam dnes spokojeně roste a že ji tam nesužují žádní parazité. Ta druhá během té doby sice přišla o svou cedulku s lokalitou, nepřišla však o život a tak ji na pár obrázcích mohu představit.
Jako všechny haworcie pochází z jihu Afriky. Jak je uvedeno ve zmiňované knize :” rostlina ve své domovině vytváří řadu lokálních a vzhledově odlišných variet”.
V době focení H.cymbiformis var. transiens právě kvetla, ale fotka květu se mi tak nepovedla, že ji nemohu zveřejnit. U haworcií je květ až na malé výjimky stále stejný a zaměnitelný. Abych nějaký květ představil, použiji týden starou fotku Pachypodia brevicaule, o kterém jsem před nějakým časem psal.
Je také deset let staré a je pro mě o to cennější, že se mi ho podařilo vypěstovat ze semínka. Vypěstovat jakoukoliv rostlinu, nebo i strom ze semene, to je zážitek daleko větší, než koupit rostlinu hotovou.
Přidám ještě další květ, tentokrát bílý, patří begonii. Tu jsem vypěstoval z malého kousku stonku s několika listy, přivezl jsem si ho z Madeiry. Ač má begonie docela malé listy, které tak docela pohledně cik cak rostou, už nějak moc přerůstala a tak skončila v práci na chodbě, u okna schodiště.
Světla má dost a myslím, že se jí tam daří celkem dobře. I když je pravda, že tam, kde jsem její kousek uštípl, mohla růst pod širým nebem celý rok. Omluvou mi snad může být to, že jí tam bylo tolik, že těch pár centimetrů stonku v tom porostu ani nebylo znát.
Dnes bych vás chtěl ještě pozvat na koncert, tedy trochu výlet časem, nejen do roku 1983. Tehdy jsem na koncerty Jany Kratochvílové chodil téměř pokaždé, když byla v Plzni. Proto jsem byl moc rád, když jsem tyto písničky z koncertu objevil na YouTube. Pokud máte zájem, ani si nemusíte kupovat lístky a někam chodit.
Žádné komentáře:
Okomentovat