Nedávno mi paní Eva, má emailová kamarádka psala, že jí kvete Tilandsie alvareziae. Tak jsem si hned vygooglil obrázek, abych viděl, co jí to kvete a aha, tu mám vlastně doma také a také každým dnem rozkvete.
Paměť, která dlouhá léta spolehlivě sloužila dnes už vypouští pomalu i věci podstatné, o těch nepodstatných ani nemluvě. Alvareziae, také uváděno jako alvarezii sice nepatří k těm pro mě podstatným tilandsiím, na druhou stranu, je svým způsobem mezi tilandsiemi výrazně nezaměnitelná. Musím se opravit, zaměnit lze s Tilandsií remotou, které je její zvětšeninou.
Jinak, v nekvetoucím stavu je spíše nevýrazná, 99,9% lidí, kteří by ji viděli by se zřejmě shodli na tom, že je to nějaká tráva. Spíš jemná, lesní travička, taková ta, co roste v lese, ve stínu. Jako taková mně na fotkách zaujala, zvlášť na takových, kde je jí pořádný trs a ještě k tomu rozkvetlý.
Jak při jejím tří a půl letém pěstování v paneláku zjišťuji, takového trsu se zřejmě hned tak nedočkám. Roste dost pomalu, než jedna nová rostlina přibyde, nějaká starší se mezi tím rozloučí. Tak je zatím největším úspěchem její kvetení. Vykvetl první květ a s ním už rostlina vypadá podstatně zajímavěji.
Ocenit by ji mohli hlavně příznivci minimalismu a jednoduchosti. Je to taková minimalistická tilandsie. Bílý, jen dva dny kvetoucí květ slabě, ale příjemně voní. Další důvod k ocenění této tilandsie.
Tilandsie alvereziae je endemit z Mexika, kde žije jako epifyt v tamních lesích. Své jméno dostala po panu Alvarezovi, amatérském botanikovi. Jiné údaje o ní jsem na internetu nenašel. Vzhledem k její trochu křehčí konstrukci se ji častěji rosím, umístěná je na světle, ale na místě, kam nejde slunce. Zatím žije, teď i kvete a jak to bude s tím velkým trsem, to se teprve ukáže.
Ano, minimalistická, takové mám ráda, vůně jemňounká, nos do ní musíte strčit. Co víc si přát, Eva
OdpovědětVymazat